Setkání s klunatkou zlatopruhou

Stébla trávy se pohupují v rytmu vln…sem, tam, sem, tam…Je to konejšivá melodie. Sleduji jak bezstarostně si vlnky hrají. Vše mne odprostí od reality. Jen sleduji ty pohyby a propadám se v myšlenkách hluboko, hluboko do svého podvědomí. Nevnímám nic, jen v naprostém klidu a pohodě se nechávám unášet pryč. Daleko, daleko od všeho. Najednou se mi zdá, že stébla ožila. To není možné, má fantazie si se mnou hraje. Ta stébla tančí. Tančí nějaký prapodivný tanec. Blíž a dál, do prava a do leva, dokonce tvoří jakési kruhy a formace. Je to krásné. Něco se zalesklo. Podívám se blíž a vidím něco malého úplně dole na stéble. Co je to? Třpytí se to do všech stran, že by nějaký kamínek? Vypadá to jako oko, jako malé diamantové očko, které se dívá na mne a na vše kolem. Pozoruje mě a jakoby hlídá každý můj pohyb. Lehce pohnu rukou směrem ke stéblům. Ta se rozprchla do všech stran. Po chvíli se znovu spojila a pokračují v tanci.

Všechna stébla vypadají stejně- bílá a nahnědlá barva s jakýmsi pruhem po celé délce těla. Těla? Ano…nejsou to stébla, ale malé rybky. Teď jsem si to uvědomila. Rybky plavou hlavou dolů a kýváním se do stran a jakoby unášením vlnami napodobují plovoucí listy a stébla trávy kolem nich. Dokonalé maskování. Nepřišla bych na to nebýt těch krásných drobných očí, která se lesknou. Tato rybička se jmenuje Klunatka zlatopruhá (Aeoliscus punctulatus), dorůstá kolem 15cm, žije v Arabském a Rudém moři. Vyskytuje se hlavně v hejnech, některá jsou opravdu veliká- až přes sto jedinců. Nenacházím je poprvé, často na ně narazím hlavně v hloubce do 5m jak se vznášejí nade dnem a hledají potravu, kterou nasávají trubicovitým rypcem. Jejich potravou jsou hlavně drobní korýši v zooplanktonu a další bezobratlí pobývající na dně. Co mne na klunatkách fascinuje je hlavně jejich ,,synchronní plavání“. Když je chvíli pozoruje přenese vás to někam jinam. Několikrát jsem se přistihla, že klunatky sleduji už 20minut…

Jsou takové droboučké a nenápadné. Někteří potápěči o nich ani neví. Koukám do svého fotoaparátu, táta do kamery a náš kamarád Honza je také sleduje. Jsme v hloubce asi 3m a bedlivě sledujeme každý pohyb klunatek. Několik okolo plavajících potápěčů nás nechápavě mijí…jako bychom se zbláznili když si nadšeně ukazujeme do nějakého ,, travnaté bordelu “. Je to vážně vtipné. Najednou citím, že se kolem mne něco protáhlo. Nějakému potápěči už to nedalo a snaží se zjistit co tak bedlivě pozorujeme. Ukazuji mu tedy co nás zaujalo. Chvilku se na mne dívá jestli opravdu nejsem blázen, ale zběsilý úprk klunatek od našich objektivů ho přesvědčil, že to vážně není jen tráva. Rozzářily se mu oči. Nadšeně mi signalizuje Ok a poté odplouvá. Podívám se za ním a vidím jak bedlivě sleduje dno a žádné stéblo není vynecháno z jeho prohlídky, zda je to opravdu jen stéblo. Musím se smát. Ale pod vodou jak víte to jde těžko, do masky se mi hrne spousta vody takže ji musím stále čistit. Dneska toho už asi necháme. Ukazuji konec ponoru a… Sakra zase vy potvůrky jedny. S Honzíkem míříme k hejnu klunatek. Páni tohle je opravdu obrovské. Vždycky jsem viděla pohromadě tak 10, 12 jedinců, ale tohle se ani nedá přehlídnout i kdyby člověk chtěl. Je jich snad 60 a samí velcí jedinci, odhaduji to tak kolem 10cm výšky. Někteří možná i víc. To budou perfektní fotky. Blížím se z jedné strany, hejno nějak uniká. Zkusíme to jinak. Použiji Honzu jako překážku, postavím ho před hejno. Ok vypadá to dobře. Sakra, hejno se rozpadlo asi na pět menších částí a rozprchlo se do všech stran. Hm tak se asi nechce fotit. Kousek za námi se zase spojilo do jednoho celku a vesele si to rázuje dál nad písčitým dnem.