2011: Rok žraloka

Žraloci jsou již více než 80 milionů vrcholovými predátory světových moří a jejich zmizení by způsobilo kolaps i na dalších potravních úrovních. Loni s se podařilo uskutečnit několik kroků, jež by mohly vést k záchraně těchto spanilých predátorů

Žraloci se starají o regulaci dalších živočišných druhů. Požírají staré, nemocné a slabé jedince a tím pomáhají stimulovat různé populace mořských zvířat. Množství žraločích druhů je specializováno na rozdílné typy kořisti a o to těžší je říct, co přesně by se stalo, kdyby žraloci ze světových moří zmizeli. Odpověď na tuto nejen zajímavou ale především velmi důležitou otázku je předmětem odborných dohadů. Podle výsledků mnoha studií však lze s určitostí soudit, že pro oceány ani pro člověka by nešlo o nic pozitivního.

Ploutve a žraločí „odpad“
Dříve bylo pro člověka žraločí maso v zásadě nezajímavé, ale prořídlá hejna komerčně lovených ryb (zejména tuňáků) společně s módním diktátem udělaly ze žraloků zdroj potravy. Z ekonomického hlediska mají největší hodnotu ploutve, z nichž se v Asii připravuje speciální polévka. Kvůli ploutvím lidé loví žraloka hnědého, býčího, černoploutvého, ostronosého, sleďového, modrého, liškouna obecného a různé druhy kladivounů. Rybáři jim ploutve zaživa odřežou a zmrzačené tvory házejí zpět do moře, kde se buď utopí, nebo jsou okamžitě sežráni jinými jedinci. Odborníci odhadují, že takový osud postihne za rok asi 200 milionů jedinců.
Mimo ploutve není žraločí maso pro rybáře tolik lukrativní. Využívá se ovšem žraločí chrupavka a žraločí játra, u nichž se věří, že mají protirakovinné účinky a všeobecně blahodárně působí na lidské zdraví. Jejich skutečný účinek ovšem dosud nebyl prokázán klinickými studiemi.

První kroky nezbytné cesty
Masový lov žraloků odstartoval v roce 1986. Od té doby utrpěla veškerá žraločí populace, ale kriticky poklesly zejména stavy žraloka černoploutvého (o 93 %) a tygřího (o 97 %). Populace žraloka býčího, žraloka velrybáře a kladivouna obecného klesly dokonce o 99 %!
Rybáři se pochopitelně snaží, aby úlovky v jejich sítích byly co nejbohatší, ale přesto dochází k poklesu, což jednoznačně svědčí o vyčerpání populací. Žraloci, obzvlášť velké druhy, dosahují pohlavní dospělosti až v desíti letech a obnova zdecimovaných populací proto trvá velmi dlouho.

Žralokům je třeba poskytnout právní ochranu. Jako první přistoupila k tomuto kroku Jihoafrická republika, kde byl již v roce 1991 vyhlášen žralok bílý za chráněný druh. Až v roce 2009 USA velmi zpřísnily zákony na ochranu žraloků a regulaci rybolovu, přičemž se zaměřily zvláště na metodu „finningu“ (odřezávání ploutví). V loňském roce se pak USA a Palau pokoušeli prosadit celosvětovou regulaci lovu žraloků, ale opozice vedená Čínou a Japonskem znemožnila přijetí návrhu.
K zajištění produkce žraločích ploutví a masa bylo dále zvažováno zřízení žraločích farem podobných lososím, které existují například u kanadských břehů. V případě žraloka je ale z hlediska dlouhého reprodukčního cyklu a vysoké potravní náročnosti provozování takových zařízení nemožné.

Letošní vítězství rozumu
Intenzivní rybolov přivedl některé druhy žraloků, včetně aktuálně velmi ohrožených, na pokraj vyhubení. Pro jejich záchranu je třeba zavést přísné kvóty, nebo dokonce dočasně zakázat lov v klíčových oblastech. Hlavně velké dlouhověké druhy tak budou moci obnovit své populace. Jestliže bude lov pokračovat dál stejným tempem, budeme některé druhy za pár let znát již jen z fotek a filmů.

V roce 2011 bylo na ochranu žraloků podniknuto několik důležitých kroků. Národní park k okolí Kokosových ostrovů byl rozšířen tak, aby poskytoval útočiště pro větší množství živočichů včetně celosvětově ohrožených žraloků, tuňáků a mořských želv. Zdejšími vodami často migrují velrybí žraloci a kladivouni, kterým se tak alespoň tady uleví. Na Guamu byl schválen zákon, který zakazuje krmení žraloků a také jejich lov pro ploutve. Dále je zakázáno držení, prodej či transport žralocích ploutví či rejnočích částí těla. Marshallovy ostrovy (USA) vyhlásily moratorium na exportování a dovoz žraločích ploutví. Mexiko se k vlně ochranných opatření přidalo a zakázalo lov žraloků ve všech svých vodách. Od května do srpna, kdy trvá sezóna rozmnožování, bude navíc rozsah chráněné oblasti rozšířen o další regiony.

Na Tchaj-wanu se kvůli žralokům rozhodli zpřísnit regulaci lovu a podporují tak aktivity na záchranu těchto živočichů. Také Honduras se rozhodl vytvořit ochrannou oblast pro žraloky a zakázal zde jejich lov. Jedná se o první rezervaci na ochranu žraloků v latinské Americe. Na začátku července zakázaly komerční lov žraloků také Bahamy. V celé oblasti je nařízeno případně chycené žraloky znovu navrátit do moře. K všem již jmenovaným států se přidalo ještě Fidži, které zakázalo veškerý obchod se žraloky poté, co studie ukázaly velký pokles těchto živočichů v okolních vodách. Havajské ostrovy se rozhodly jít jinou cestou a na konci června zakázaly obchod a držení žraločích ploutví, včetně polévky z nich.

Masakry nejen u Japonska
Ne všechny země přijaly ochranu žraloků jako nezbytný krok. V okolí Bornea a Malajsie zatím možnost zákazu lovu žraloků pouze vyvolává rozporuplné reakce. V Australských vodách se bojuje o záchranu prostředí pro žraloka písečného, jehož populace zde dosahuje už jen 1 000–1 500 jedinců. Byly zde změněny ochranné zóny a několik posledních míst, kde tento žralok žije, bylo vyčleněno mimo chráněnou oblast.

V Kalifornii se občanská sdružení snaží přivést vládu k zákazu žraločí polévky z ploutví a také k zákazu obchodování s tímto artiklem. Zatím bezúspěšně. U Kajmanských ostrovů je zvýšeným rybolovem kriticky ohroženo mnoho žraločích druhů, ale přesto je zde možné žraloky lovit a obchodovat s nimi. Častým úlovkem je v těchto vodách celosvětově ohrožený kladivoun. V únoru bylo inspekcí v Panamě objeveno 421 kilogramů ilegálně odřezaných žraločích ploutví. Všechny patřily kladivounům.

Také na Japonských ostrovech jsou žraloci stále masakrování. Ve městě Kesennuma, které dodává na trh více než 90 % všech žraločích ploutví, jsou mrtvá těla zanechávána na pobřeží. V souvislosti s tím se mluví o genocidě druhů. V roce 2009 zde bylo zabito více než 14 000 tun žraloků včetně kriticky ohrožených druhů. Za posledních 40 let Japonci ulovili kolem 65 000 tun žraloků.

Naděje motivovaná penězi
Velká šance pro žraloky spočívá v tom, že si rozumní a odpovědní lidé uvědomí, že mořím by bez vrcholových predátorů hrozil kolaps. Zodpovědný přístup by mohl podpořit i fakt, že přímořským zemím mohou ekonomicky přinést mnohem více živí než mrtví žraloci. Možnost se s nimi setkat totiž láká mnohé turisty a zejména potápěče. Takzvaný ekoturismus je v dnešní době mezi lidmi velmi oblíbený a díky němu se daří zachraňovat velké množství živočišných i rostlinných druhů. Doufejme, že ochrana žraloků bude stále sílit a podaří se nám zastavit nebo alespoň zpomalit jejich vymírání.