Velká želví fotomodelka

Ráno mě probudí pípání na mobilu, nerada vstávám tak brzy. Rychle se obléknu a vylétnu z pokoje. Venku je jako vždy nádherně, ani ne za čtvrt hodiny dorážím na potápěčskou základnu. V klidu si připravuji výstroj, chystám láhve a dokumenty. Konečně přicházejí „naši“ potápěči a můžeme vyrazit. Míříme podél moře na Check point. Je to policejní kontrola. Cestou necestou předjíždíme místní velbloudy. Někteří nesou na svých hrbech svého majitele, ale potkáváme jich několik i bez „řidiče“. U policejní kontroly pod palmami jsou „zaparkovaní“ služební velbloudi. A jsme na místě, na lokalitě Golden Block.

Na záda si hodím jacket s lahví, na krk masku, do ruky ploutve a nezapomenu ani na svůj nezbytný foťák. „Kdo je hotový, ať čeká ve vodě.“ Pohledem kontroluji zda každý všechno má, na slunci je docela vedro, a tak se nemůžu dočkat chladivé vody. Konečně se dostávám do vody, příjemně mě osvěžila. „Všichni připraveni? OK, jdeme dolů.“ Pomalu klesám, nádherný pocit. Otáčím se a pohledem kontroluji, zda někdo nemá náhodou nějaký problém. Všichni jsou v pohodě. Je to opravdu kouzelné, klipky se tu prohánějí a malí sapíni se před námi schovávají mezi větvemi korálů. Na písečném dně se mihla kambala. Pomalu plaveme a já ukazuji vše, co mi připadá zajímavé. Připlavu k malé sasance, mezi jejími rameny jsou schovaní dva klauni klínopruzí – samec a větší samička. Ale mne zajímají úplně jiní obyvatelé, na ramenou sasanky jsou malinkaté průhledné krevetky dlouhonohé (Ancylomenes longicarpus) a kousek vedle krevety zdobné (Periclimenes ornatus). Nadšeně je všem ukazuji, ale nikdo je nevidí. Všichni obdivují „Nema“, snad příště. Ne každý vidí pod vodou hned všechno. Chce to praxi a čas, naučit se dívat a vidět. Někteří potápěči ani netuší, kolik živočichů tam ještě žije. Pomalu plaveme kolem gorgonie, známým signálem se ptám, kolik máme vzduchu. Zásoba je ještě dostačující. Pohodový ponor. Slunce svítí z dobré strany, a tak není problém získat pár zajímavých podvodních snímků.

Páni, takový velký čtverzubec! Plave přímo proti mně! Několikrát zmáčknu spoušť, to budou hezké fotky. Majestátně proplave mezi námi a mizí. U jednoho korálu mě zaujala malá oranžová skvrnka – copak to je? No ne, kreveta zvednutá (Thor amboinensis). Ta se jen tak nevidí, patří totiž k těm vzácnějším živočichům.Je na čase se vrátit, někteří už hlásí 100 bar. Stoupáme podél stěny do 10 m a pomalu se vracíme zpět. Tady jsou korály lépe osvětlené sluncem než ve větší hloubce. Pestrá paleta barev a spousta ryb. Před sebou vidím známý kus korálu. Zastavím se a rozhlížím. „Tak kdepak jsi? Že by sis dneska odskočila?“ A pak jsem ji uviděla, elegantně připlula z hladiny, kde se byla nadechnout. Obkroužila celou naši skupinku a pěkně si nás zblízka prohlédla, asi chce vědět, s kým má tu čest. Podívala se na mne a zívla, nebo to tak alespoň vypadalo. Jako by chtěla říct: „Dneska se nudím, koukejte si mě všímat.“

Všichni připluli blíže, aby si želvu dobře prohlédli. Pořád se předváděla před objektivy foťáků, hlavu sem, a z druhé strany a taky krunýř. Nemám moc dlouhý krk? Potutelně občas zamrkala, zkoumavě a vážně si všechno prohlížela. Neopomněla mi zkontrolovat ploutve, žlutá se jí moc líbí. A koukám, že i můj objektiv se jí zdá dost zajímavý… ale ne, ten není k jídlu. Musím se smát, je opravdu velmi zvědavá. Je to kareta obrovská (Chelonia mydas). Velmi snadno se pozná podle jednoho páru štítků mezi očima. Je to jedna z nejběžnějších želv v oblasti Rudého moře. Dorůstá velikosti kolem 2 m a hmotnosti 90 až 140 kg. Žije celý život v moři kromě doby páření. Pohlavně dospívá za pět až osm let. Samce poznáte celkem snadno podle ocasu – je velký, dobře viditelný a přesahuje přes krunýř. Proto se domnívám, že mám tu čest se želví slečnou. Želvy mají vynikající orientační smysl, orientují se odleskem světla od hladiny moře, pomocí hvězd a slunce. Spoléhají ale hlavně na schopnost vnímat změny v zemském magnetismu. To vše jim pomáhá při jejich pouti na pláže, kde se narodily, aby zde nakladly svá vajíčka, obvykle 50 až 160 kusů. Vejce zrají asi dva měsíce a vývoj přímo závisí na slunečním záření. Úmrtnost vajec a mláďat je vysoká kvůli predátorům. Malé želvy se po vylíhnutí (většinou v noci) musí dostat do vody a to je velmi nebezpečné. Rackové, divocí psi a další se vrhají na vylíhlá mláďata, která jsou jen o málo větší než pětikoruna. Zajímavostí také je, že mořské želvy jsou masožravé, jen dospělé karety obrovské se živí mořskou trávou a řasami. Proto často tyhle želvy potkávám na travnatém dně kde se „pasou“.

Želvička má dnes opravdu předváděcí náladu – stále kolem nás krouží, různě se usazuje a opět se zvedá. Jako by hledala tu nejvhodnější pozici pro vyfocení. A koukám, že není sama… připlouvá
štítovec a přidává se k tomu, který už se želvou připlul. Má tedy teď dva osobní čističe. Náš čas se pomalu krátí, jen s velkou lítostí se loučím s touto krasavicí. Pár desítek metrů nás ještě doprovází a po chvíli nás opouští, aby se nadechla. Jak tak plave pryč, uvědomuji si, že za pár let už taková setkání mohou být stále větší vzácností. Všechny mořské želvy jsou totiž v dnešní době na červeném seznamu ohrožených živočichů IUCN (International Union for Conservation of Nature).