Martina Balzarová - fotografka, potápěčka a bioložkaenglish version

Články

Nebezpeční živočichové Středomoří

29-8-2011
Ropušnice
 Ježovky
Holothuria forskali
Trachinus draco
Pelagia noctiluca
Středozemní moře patří zejména pro Evropany k nejnavštěvovanějším mořím světa. Mnoho lidí sem jezdí také proto, že považují celou oblast za velmi bezpečnou. Nicméně i zde, nejenom v tropických mořích, se dá narazit na živočichy, kteří vám dovolenou minimálně mohou znepříjemnit.

Ježovky
Téměř každý kdo jezdí ke Středozemnímu moři se setkal s ježovkami. Ježovky v podstatě nebezpečné nejsou, ale do seznamu jsem je přidala z jednoho prostého důvodu. Většina lidí neví jak se správně o zranění způsobené ostny ježovky postarat, aby se zdárně zahojilo bez sebemenších následků. Ostny některých druhů ježovek jsou velmi dlouhé ( až 50 cm) a tenké, mají dokonce zpětné háčky a velmi snadno se lámou. Když na ježovku šlápnete, šáhnete nebo spadnete rozhodně se nesnažte ostny vyndat. První pomocí je postižené místo namáčet nebo polévat octem či alespoň citrónem. Po chvíli ostny změknou a můžete je bez obav a jednoduše odstranit. V kůži vám po nich zůstanou černé tečky jako tetování, které se časem vstřebá a ztratí.

Sumýši
To, že člověka mohou ohrozit zvířata jsou sumýši, kteří vypadají jako ležící válečky na mořském dně vás asi překvapí. Některé druhy sumýšů používají na svou obranu důmyslné strategie – na útočníka vystřelí jedovatá lepkavá vlákna, které okamžitě ztuhnou. Mohou způsobit těžké alergické reakce. Druhým způsobem jak se sumýši brání je vyvrhnutí jejich vnitřností – což také není příjemné a při styku s kůží opět může dojít k nepříjemné alergické reakci.

Ropušnice
Ropušnice jsou ryby patřící do čeledi Ropušnicovití (Scorpaenidae). Jsou velmi nenápadné, naprosto dokonale splývají se svým okolím. Velikostně se pohybují od 10cm druhů do 40cm. Nehnutě leží na svém oblíbeném místě a čekají na kořist. K poranění ropušnicí dochází většinou šlápnutím nebo šáhnutím rukou v domnění, že se jedná o kámen. Při soumraku a v ranních hodinách se často přesouvají blížeji ke břehu na písčitá dna pláží. Důležité je tedy koukat kudy chodíme. Jedové trny má v hřbetní ploutvi, na hlavně a částečně na prsních ploutvích. Prsní ploutve jsou u různých druhů zevnitř různě zbarvené (je to jeden z determinačních znaků). V místě poranění se často objeví otok, bolest trvá několik dní až týdnů. Dalšími příznaky mohou být změna tlaku krve, blouznění, mdloba, změna rytmu srdeční činnosti, nevolnost a zvracení, paralýza a dýchací problémy. Pomoc po poranění spočívá v tom, že se postižené místo dá do horké vody (45ºC) a nechá se tam po dobu minimálně 40 minut. Teplo zneutralizuje jed, který je bílkovinné povahy. Přestože tyto jedovaté ryby vypadají zvláštně často jsou na lidském jídelníčku (je důležité správně připravit).

Měchýřovka portugalská (Physalia physalis)
Tento trubýš má ročně na svědomí mnoho úmrtí. Vznáší se na hladině s dlouhými vlákny (až 10m) pod vodou, velikost plovacího zvonu je přitom maximálně mezi 10-25cm. Protože je téměř průhledná není ve vodě vidět.Vlákna jsou extrémně nebezpečná, obsahují žahavé buňky, které způsobují zvětšování lymfatických uzlin, extrémní bolest, problémy s dýcháním a zástava srdce. Druhotně mohou nastat alergické reakce. Úmrtnost je v některých oblastech téměř 100%. Jediná pomoc spočívá v omývaní slanou vodou a opět vložit do horké vody. Vyskytuje se v severním Atlantiku, občas se dostává i do Středozemního moře, dále se vyskytuje v Indo-Pacifiku.

Měchýřovka Edwarsova (Forskalia edwardsi)
Také kolonie trubýšů plovoucí volně ve vodě. Společný stvol je poměrně dlouhý s několika plovacími zvony. Vyskytuje se ve Středozemním moři a pravděpodobně i v ostatních oblastech světa. Při doteku může vyvolat silnou intenzivní palčivou bolest. Opět je zde nebezpečí v tom, že kolonie těchto živočichů není téměř vidět.

Talířovka kompasová (Chrysaora hyoscella)
Některé druhy medúz mohou citlivějším lidem způsobit silná popálení i když nemají silný jed. Nicméně talířovka kompasová patří k medúzám, které ročně způsobí mnoho poranění. Zvon je velmi plochý s 24 krátkými a silnými chapadly, barva se pohybuje od žlutohnědé po tmavě hnědou a má na zvonu proužky, které připomínají kompasovou růžici.

Talířovka svítivá (Pelagia noctiluca)
Kromě Středozemního moře se s tímto druhem setkáme i v jiných tropických a subtropických oblastech. Má výrazný klenutý zvon o průměru cca 10 cm a z něho 4 silná zřasená chapadla, kolem nich je na obvodu zvonu dalších 8 dlouhých a vláknitých chapadel. Zbravení se pohybuje od narůžovělé po modrofialové, často je velmi proměnlivé podle oblasti. Tento druh má schopnost světélkování (odtud její jméno). Nejvíce nebezpečných žahavých buněk je umístěn právě na chapadlech, zvon je relativně bezpečný. Tento druh má na svědomí většinu poranění způsobených medúzami. Žahnutí způsobí palčivou bolest a na místě se objeví zarudnutí, pupínky, puchýře a při velmi silném požahání i jizvy. Často jsou tyto projevy doprovázeny nevolností, slabostí, zvracením, bolestí hlavy a dokonce ztrátou vědomí. První pomocí je omývání slanou vodou, omytí roztokem síranu hořečnatého nebo alespoň potření suchým pískem. Zbytky chapadel pak odstraníme.

Hydromedúzka pérovitá (Halocordyle disticha)
Drobný polypovec až 20 cm veliký, vyskytuje se zejména u ústí do jeskyní a stinných místech. Bílí polypy vytvářejí velmi silný jed, dotyk způsobuje palčivou bolest. Na postižených místech se objeví zarudnutí, pupínky a puchýře. Efekt můžeme zmírnit omýváním postiženého místa slanou mořskou vodou.

Další žahavci
Různé druhy korálů a mořských sasanek mohou po doteku také způsobit různě vážná poranění. Velmi záleží na citlivosti člověka. Někteří lidé necítí popálení žádné, jiní velmi intenzivní. Každopádně i když po dotyku s tímto živočichem na kůži nic necítíte po kontaktu se dobře omyjte než si např. budete dávat ruce do očí. Žahavý účinek je nejintenzivnější na sliznicích.

*Nereidka (Hermodice carunculata)
Nereidka je dravým nočním mnohoštětinatým červem. Nejen, že vás může ošklivě poranit svými kusadly, ale velmi nebezpečné jsou i její ostny na hřbetě, které ji chrání. Tělo je článkované a červeně zbarvené, ostny jsou bílé, tenké a velmi se lámou. Ostny snadno proniknou lidskou kůží, vyvolají pálivou bolest a zarudnutí.

Ostnatci (rod Trachinus)
Tyto ryby se povalují na mořském dně, často zahrabané v písku. Ve Středozemním moři žijí 4 druhy těchto ryb. Na hřbetní ploutvi mají několik ostnů stejně tak na žaberním víčku. Ostny jsou napojeny na jedovou žlázu. Jed je tvořen zejména bílkovinami. K poranění dochází podobně jako u ropušnic, kdy si člověk této ryby v písku nevšimne. Při vyrušení osnatci neopouštějí své místo, ale jen naježí ostny. Po bodnutí následuje silná bolest a častý je otok postižené oblasti. Často je doprovázené teplotou, pocením a zvracením.

Parejnok elektrický (Torpedo marmorata)
Parejnoci jsou velmi neškodná zvířata, ale v případě podráždění nebo v sebeobraně mohou způsobit poranění i člověku. Parejnok je schopný vytvořit náboj o síle 220 V, který u člověka vyvolá většinou jen pouhý šok.

Žralok velký bílý (Carchanodon carcharias)
Myslím si, že do výčtu nebezpečných druhů Středozemního moře se musím zmínit o žraloku velkém bílém. Málokterý Čech asi ví, že ve Středozemním moři žije stálá populace tohoto druhu žraloka. Někteří vědci dokonce věří, že Středozemní moře slouží samicím k porodu a výchove mláďat. V Sicilském kanálu byly zaznamenány těhotné samice a novorozenci jako v jednom jediném místě v celém Atlantiku. V roce 2006 byl u ostrova Lampedusa spatřen malý novorozený bílý žralok. Přestože je Středozemní moře velmi navštěvovanou destinací, zaznamenaných žralocích útoků bylo velmi málo. Nejčastějším viníkem napadení ve Středozemním moři je právě žralok bílý (31 potvrzených napadení za poslední 2 století – většina bez úmrtí napadeného). Statistiky o spatření hovoří jasně, že v této oblasti a i na Jadranu se s tímto pánem oceánu můžete setkat. Od roku 1979 byl spatřen 38x, z toho v letech 1991-1993 15x. V roce 2000 způsobil tento druh žraloka paniku poblíž známého letoviska Poreč.

Toto je jen výčet některých zásadnějších druhů živočichů, které mohou způsobit člvěku poranění. Je samozřejmé, že zvířat, která v případě nebezpečí mohou člověka ohrozit např. kousnutím je více. Pokud je ale necháte v klidu nic vám neudělají.
 

zpět