Ostrov koření Zanzibar

Nedávno jsem měla možnost poznat život, historii a potápění v Tanzánii na souostroví Zanzibar. Souostroví Zanzibar se skládá z hlavního ostrova Unguja, menšího ostrova Pemba a několika dalších drobných ostrůvků. Rozloha celého souostroví je 2.332 km2. Souostroví leží 35 km od afrického pobřeží Tanzánie, od kterého se oddělilo v době Pleistocénu kdy stoupla hladina mořské vody a oddělila tak Zanzibar od pevniny. I přestože je Zanzibar součástí Tanzánie (od roku 1964) stále si zachovává jistou autonomii a nezávislost, která je častým zdrojem politického napětí. Na ostrovech dominuje svahilská kultura, která byla utvářena původní africkou kmenovou kulturou a ovlivňována perskými, arabskými a indickými přistěhovalci.

Historie
Největším a nejdůležitějším ostrovem je Unguja (1651 m2) s hlavním městem Zanzibar. Jako první Evropan připlul na Zanzibar portugalský mořeplavec Vasco da Gama, který přistál na jeho východním pobřeží při obchodní cestě do Indie v roce 1499. První britská loď – Edward Bonaventure – vedená kapitánem Jamesem Lancesterem, připlula na Zanzibar roku 1592. Město Zanzibar je plné starých pokroucených úzkých uliček z dob ománských Arabů (známé jako čvrť Stone Town), kteří odsud vyhnali Portugalce (ti zde založili první přístav v roce 1503). Arabové rychle postavili na místě pevnost (1701), aby byli chráněni před případnou odvetou Portugalců. Pevnost je téměř beze změny dodnes k vidění. Rozkvět města nastal ale až na počátku 19. století za vlády sultána Seyyida Saida. Město pomalu bohatlo ze zisku hřebíčkových plantáží a měnilo i svou tvář. Jednopatrové domy byly vystřídány vícepatrovými z korálového kamene těženého na okolních ostrovech. Zanzibar byl nejvýznamnějším obchodním centrem v západní části Indického oceánu a směsicí mnoha kultur a národností. V tomto období zde také vzkvétal trh s otroky. Dnes je možné se podívat do cel, kde byli otroci drženi i na samotné zbytky tržiště, které sousedí s anglickou katedrálou. V dobách největší slávy bylo ze Zanzibaru na pevninu přepraveno až 60 000 otroků ročně, kteří se dále převáželi Arábie, Indie a francouzských držav v Indickém oceánu. Z každého obchodu se platila daň sultánovi a tak postupně rostly jeho paláce. Většina budov, které dnes můžete v Zanzibaru obdivovat patří právě z tohoto období. V roce 1869 postihla město nákaza cholery, která si vyžádala více jak 10 000 obětí. Po skončení epidemie (1870) nastoupil na trůn sultán Barghash, který neměl příliš velké štěstí. Dva roky po jeho nástupu se ostrovem přehnal cyklón, který zničil většinu plantáží a zdevastoval loďstvo. Také obchod s otroky začal stagnovat, brzdily ho anglické válečné lodě a v roce 1873 byl úplně zakázán, což znamenalo konec ekonomické nezávislosti Zanzibaru. Nicméně i tak výstavba města pokračovala. Sultán Barghash nechal postavit roku 1883 Palác divů (Beit al Jahib), která byla ve své době nejvyšší budovou ve východní Africe, jednalo se o první budovu s tekoucí vodou a elektrickým osvětlením a výtahem.

V roce 1890 byl na Zanzibaru vyhlášen Britský protektorát, o 6 let později postihlo město Britské bombardování, které zničilo několik paláců a budov. Bombardováním si chtěli Britové zajistit nástup „svého“ sultána. Bombardování je známé jako „ nejkratší válka“ – trvalo pouhých 45 min. V roce 1964 proběhla na Zanzibaru revoluce kdy armáda revolucionářů zmasakrovala tisíce Indů a Arabů (zůstalo necelé procento neafrické populace). Za nové vlády se socialistickou ideologií se začalo centrum Zanzibaru pomalu rozpadat. Po zvolení prezidenta Mwinyie v roce 1985 svitla Zanzibaru naděje, přišla ekonomická liberalizace, vrátilo se dost Arabů a Indů a bylo odstartováno několik projektů na obnovu města. Většina budov dnes turistovi spíše vžene slzy do očí, nádherné stavby jsou velmi ošuntělé a vypadají na rozpadnutí. Doufejme, že brzy bude vidět nějaké zlepšení a obnova v celém Zanzibaru a nejenom ve Stone Townu, které bylo dokonce zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Turistika a krása Stone Townu snad postupně sežene finance pro obnovu krásných paláců a tak se snad brzy sláva Zanzibaru vrátí.

Potápění
Pro potápění je nejkrásnější oblastí sever ostrova Unguja u vesnice Nungwi. Tato malebná vesnička poskytuje krásná zákoutí pro fotografy i zamilované dvojice. Nádherné dlouhé bílé písčité pláže se rozkládají po celém pobřeží. Obyvatelstvo je hlavně Arabského původu a tak se zde domluvíte hlavně arabsky. Můžete tu potkat i Masaje, kteří se s vámi velmi ochotně nechají za finanční úplatu vyfotografovat. Ve vesnici je i škola, ve které se děti učí během dne v dobách kdy není největší vedro a tehdy když nemusí pomáhat rodičům. Žijí zde hlavně rybáři, můžete si tedy prohlédnout jejich rybářské čluny, místo pro stavbu lodí a rybí trh. Před majákem se pak nachází Akvárium Mnarami, kde můžete vidět v několika bazénkách zejména mořské želvy, kterým se zdejší obyvatelé již několik věnují v rámci záchranného programu. Podmořský život na Zanzibaru je velmi pestrý, ale i zde hraje v neprospěch potápěčů zhoršená viditelnost. Zejména v měsících kdy se v okolí ostrova nacházejí velrybí žraloci a manty, které tudy migrují a živí se v těchto na plankton bohatých vodách. Zdejší korálové útesy jsou plné života, na první pohled jsou patrná hlavně velká hejna různých druhů ryb a při bližším pohledu i nespočet bezobratlých obyvatel moře. Hodně častým zvířetem, které tu potkáte i několikrát během jednoho ponoru je strašek. Tihle korýši, žijící většinu času ve svých doupatech, se jako blesk pohybují po mořském dně a potápěči jim celkem ani moc nevadí. Z měkkýšů pak narazíte na velké množství nahožábrých plžů a chobotnic. Potápěčské lokality v okolí Nungwi jsou velmi rozmanité, od mělkých po poněkud hlubší, včetně potápění v proudu. Na jedné lokalitě jsme měli možnost setkat se s hejnem delfínů. Při šnorchlování s nimi jsem si všimla samice, které o ocasu vykukovala malinká ploutvička. Během několika minut samice vyskočila 2x z vody, pak se ve vodě zamtělo černavým mrakem a delfíni zmizeli. Asi za 5 minut připlavali zpět a mezi sebou měli novorozené mládě – to byl opravdu úžasný zážitek.

Dále na moři můžete navštívit lokalitu Leven bank, která leží na půl cesty mezi ostrovy Unguja a Pemba. Jsou zde výživné proudy a je to migrační cesta pro mnoho druhů velkých živočichů. Oproti lokalitám u pobřeží je zde neustály výborná viditelnost, jsou zde hejna ryb a můžete se tu proplétat mezi různými kamennými útvary tak dlouho jak vás to jen bude bavit. Téměř za každým záhybem pak najdete nějakého zajímavého živočicha. Krásné potápění je také v okolí atolu a ostrovu Mnemba, na který bohužel nemůžete vstoupit, protože je soukromý (noc na ostrově ve zdejším luxusním hotýlku stojí více jak 1000 dolarů).

Národní park Jozani
Kromě potápění, procházení se na plážích a výletu do hlavního města nabízí Zanzibar i další možnosti jak trávit čas. Velmi zajímavým místem je národní park Jozani. V parku Jozani je největší tropický les na ostrově – tedy spíše jeho zbytek – a dále močály a mangrovové porosty. Les Jozani se stal útočištěm pro mnohé druhy živočichů, kteří dříve obývali celý ostrov: např. kočkodan diadémový, gueréza červená, štětkoun šedý, chocholatka zanzibarská, antilopa suni. Právě v Jozani žije jedna z největších populací ohrožené guerézy červené (Procolobus kirkii), která je endemitem ostrova Unguja. Druh je na seznamu Cites i na červeném seznamu IUCN. Na rozdíl od ostatních primátů postrádají guerézy (Colobinae) palec, anebo ho mají redukovaný. Články jejich prstů jsou velmi prodloužené, aby mohli dobře uchopovat potravu. Procolobus kirkii má černě zbarvenou srst s načervenalým nádechem a s korunkou bílých chlupů na hlavě. Nos a rty má výrazně narůžovělé. K balancování ve větvích mu slouží dlouhý ocas. Přirozeným prostředím gueréz jsou stálezelené primární lesy, ale najdeme je dnes i v lese sekundárním stejně jako v zemědělských oblastech či v mangrovech. Velkým problémem je právě úbytek přirozených stanovišť a jejich fragmentace kvůli zemědělství a těžbě dřeva. Často jsou také loveny pro maso nebo ze sportu, případně zabíjeny jako škůdci. Živí se zejména mladými listy, výhonky nebo nesladkým ovocem (nedokážou totiž strávit cukr). Pokud kvůli nedostatku přirozené potravy ožerou mladé stromy na plantážích, rostliny hynou. Domorodci proto guerézy přezdívají „kima punju“ (jedovaté opice) a velmi nelibě nesou jejich přítomnost. Navíc věří, že jsou to zlé bytosti přinášející smůlu a neštěstí.

Kdo chce pořádně poznat zdejší život může využít dopravní sítě, kterou využívají místní a dopravovat se tak po celém ostrově. Zdejší MHD stojí jen pár korun a zajistí vám perfektní zážitek. Kromě lidí se v těchto upravených vozech přepravují samozřejmě i různá zvířata a tak můžete při cestě poklábosit třeba i s kozou. Lákadlem pro turisty jsou farmy, kde se pěstuje všelijaké koření, zde nebo na tržištích můžete koupit v podstatě cokoliv vás napadne. Velmi oblíbeným dárkem co můžete přivézt domu jsou věnečky z hřebíčku. Zanzibar je tedy stále živým ostrovem koření. Na Zanzibaru se díky nádhernému prostředí a příjemným obyvatelům dostanete do pravé relaxační pohody. A aby se vám to povedlo je velmi důležité dodržovat i hlavní pravidlo swahilských obyvatel a hodit všechny starosti všedních dní za hlavu: Hakuna Matata!

Více foto a video ze Zanzibaru naleznete v Galerii