Ďábel oceánu manta

Majestátní manty
Manta birostris je největším rejnokem na světě, s rozpětím až 9 m a váhou kolem 2500 kg brázdí elegantně vody kolem korálových útesů. Shora jsou zbarvené černě, břišní část je světlejší s četnými tmavými skvrnami, které slouží jako identifikační znak. Každá manta je jedinečná, nenajdete dva stejné jedince. Mají největší mozek v poměru k velikosti těla ze všech žraloků a rejnoků. Na konci těla je ocas, který nemá jinou než kormidelní funkci, neobsahuje žádný bodec. Očí mají po stranách hlavy za laloky sloužícími k získávání potravy a na rozdíl od ostatních rejnoků má manta stejně jako její příbuzná siba koncová ústa. K dýchání používá 5 párů žaber umístěných na spodní straně těla.

Unikátní struktury tvořící jakési ,,rohy“ (podle nichž se nazývá Ďábelský rejnok), které vznikly přeměnou prsních ploutví. Během embryonálního vývoje, se část prsních ploutví oddělí a posune se vpřed do oblasti kolem úst. ,,Rohy“ jsou velmi flexibilní a slouží ke směrování planktonu, malých ryb a vody do široce rozevřených úst. Když je zrovna nepoužívá je schopná je stočit, aby snížila odpor vody při plavání. Vzhledem k jejich pelagickému životu plaktonožravého živočicha byly některé znaky předků degenerovány. Například jediné co zůstalo ze zubů je jen malá skupinka zakrnělých zoubků (velikost špendlíkové hlavičky) na spodní čelisti prakticky zakrytá kůží. Dermální zoubky (na povrchu těla) jsou také hodně zredukované co se do počtu i velikosti týče, ale stále jsou přítomné. Spiraculum mají malé a nefunkční, místo toho veškerá voda proudící k žábrám vede skrz ústa. Manty často navštěvují na útesu čisticí stanice, kde jim malé rybky jako pyskouni, klipky a pomci vplouvají dovnitř do úst a k žábrám a odstraňují nečistoty. Z těla jim odstraňují parazity, mrtvou pokožku, čistí rány a pečují tak o jejich zdraví. Hlavním a jediným přirozeným predátorem pro manty jsou velcí žraloci ,ale v několika případech bylo spatřeno jak jsou loveny kosatkami.

Taxonomicky je situace u mant stále zjišťována. Byly identifikovány tři druhy: Manta birostris, Manta ehrenbergii, a Manta raya, ale jsou si navzájem tak velmi podobné a těžko rozlišitelné, že i odborníci s tím mají problémy. Poslední dva druhy mohou být dokonce pouze izolované populace. Rod Manta je často zahrnován do samostatné čeledi Mobulidae, ale někdy společně se sibami a dalšími příbuznými je zahrnován do čeledě Myliobatidae. Manty mají mnoho různých jmen: Atlantská manta, Pacifická manta, ďábelský rejnok, ďábelská ryba a nebo prostě manta. Manty jsou velmi zvědavé, často plavou kolem potápěčů, obhlížejí lodě a jsou velmi přátelské. Když se jich dotkneme jejich ochranná slizová vrstva na těle se odstraní což jim způsobuje infekce a ranky v pokožce.

Manty jsou gonochoristé (odděleného pohlaví), je u nich vnitřní oplození (kopulace trvá asi 90 sekund) a jsou živorodé- tzn. že nekladou vajíčka, ale že se malá manta vyvíjí v těle matky po dobu 9-12 měsíců (možná i déle, informace není přesně známá). Rodí jedno nebo dvě mláďata, ale neví se kdy a kde. Malá manta je po porodu asi 1 m veliká. Poté má samice asi rok pauzu než nastřádá energii k dalšímu oplození. Zda jsou manty sociální zvířata není úplně jasné. Shromažďují se v místech kde je dostatek potravy, na čisticích stanicích, ale stále chybí důkaz, že by mezi jednotlivými jedinci byly sociální vztahy.Co se týče doby života mant je to pro nás další velká neznámá, vědci se domnívají, že by se mohli dožívat až 25 let. Jelikož se neví jak, kam a kdy manty migrují je velmi těžké je studovat. Neví se ani zda manty či jiní rejnoci a žraloci někdy spí. Nikdo to totiž nikdy nezkoumal. U aktivně plavajících žraloků a rejnoků se předpokladá, že plavou neustále, nikdy nepřestanou od narození do smrti. Ačkoli je možné, že některé části mozku jsou vypnuté zatímco ty co se starají o koordinaci plavání zůstávají zapnuté, to ovšem nikdy nebylo experimentálně demonstrováno. Manty někdy vyskakují z vody, vedou je k tomu různé důvody. Mohou tak uniknout predátorům, mohou se zbavovat parazitů na pokožce, může to dokonce sloužit jako forma komunikace - plácnutí o hladinu je slyšet kilometry daleko. Je možné, že v době námluv tak samci mohou ukazovat svou zdatnost a nebo to může zkrátka jen forma hry.

Několik akvárií po celém světě se snažilo manty chovat v zajetí, ony však po pár hodinách nebo dnech vždy zemřely z neznámého důvodu. Nejdéle vydržela v Japonském akváriu - 36 dní. Přesto, se stále akvária snaží manty umisťovat do expozic. Manty jsou samozřejmě také loveny kvůli masu a játrům. Protože se vyskytují jen na některých místech světa neví se jak velká je jejich populace. Nedokážeme tak říci zda jsou ohrožené či nikoliv, ovšem vzhledem k jejich pomalému rozmnožování se předpokládá, že mají sklony ubývat kvůli rybářskému průmyslu. Velmi málo víme o jejich základní biologii a životním cyklu, můžeme tak říci, že z hlediska vědy a ekologie nejsou důležité. Ale můžeme podotknout, že jsou důležité pro svou krásu, jedinečnost, rozmanitost a jsou záhadou našeho světa. Bez mant by naše planeta vypadala jako mnohem chudší místo.

Neméně krásné siby

Mezi manty se řadí ještě menší rejnoci, kteří stejně jako manty uchavcují. Jsou to siby (angl. Eagle ray) s tzv. ,,kočičí hlavou“. Narozdíl od mant nemají typické laloky a neživí se planktonem. Nýbrž hledají potravu v písku na mořském dně. Jejich jídelníček je složený hlavně z mlžů, ale nepohrdnou ani korýši a červy. Rozpětí mohou mít až 350cm. Vyskytují se hlavně v Rudém moři a Indopacifiku. Patří také k těm vzácněji spatřeným živočichům. Siba svrnitá (Aetobatus narinari) se velmi snadno pozná podle černého zbarvení hřbetu s bílými tečkami. Často se pohybují blízko pobřežních útesů. Žijí samotářsky, ale i ve skupinách. Několikrát byly zahlédnuty i v ústí řek. Rodí až 4 mláďata o velikosti 17-35cm. Jsou vejcoživorodí. Při námluvách samec pronásleduje samici, pak se jí přichytí tlamou na ploutvích a začne kopulace, která trvá 20s až 1 minutu. Poté samici zase opustí. Mnoho o jejich životě stále ještě čeká na prozkoumání. Také proběhly pokusy o držení sib v zajetí, i ony však po několika dnech bez příčiny hynuly.

Manty i siby jsou jedinečné paryby, vzbuzující v nás posvátnou úctu a částečně i bázeň. Setkání s nimi působí opravdu magicky. Není divu, že v mnoha kulturách se manty staly uctívanými bytostmi. Dělejme vše proto, aby tito ďáblové neustále brázdili mořská zákoutí a my se tak mohli těšit z jejich blízkosti.