Poznejte svět ticha 2. část

Krásný podmořský svět je jedinečný, mnoho živočichů nelze vidět jinde na Zemi. K tomu, abyste také mohli tento svět obdivovat, stačí málo, přihlásit se na potápěčský kurs u nějaké potápěčské organizace.

Dnes začíná základní potápěčský kurs, přihlásili se celkem čtyři lidé – Martin (35 let) se synem Markem (12 let) a dvě ženy. Je na nich vidět, že se strašně těší. Ptám se jich, proč se vlastně chtějí potápět. Ivanka (48 let), starší paní, velmi usměvavá, říká, že to vždycky byl její sen, ale nikdy neměla příležitost. Nikdo v rodině nemá stejné zájmy a tak se teď přihlásila sama. Martin a jeho syn Marek se přihlásili, protože chtěli zkusit něco nového a zbývající Jana se chce potápět, protože má ráda moře a zajímá ji co je pod jeho hladinou. Slyšíme, jak se otevírají dveře učebny a náš instruktor přichází. Představuje se nám jako Kamil a vítá nás v kursu. Na úvod jen takové seznámení co nás čeká v kursu, co se budeme muset naučit atd. Dozvěděli jsme se, že kurs se skládá z teoretické části, praktického nácviku v bazéně a ze závěrečných ponorů na volné vodě. Asi po hodině teorie je vidět, že na začátek je toho trošku moc, nicméně všichni se snaží soustředit a dělat si poznámky. Když odcházejí, jsou unavení, ale jinak jsou všichni velmi nadšení.

Druhá, třetí hodina i další už jsou mnohem lepší a postupně se dozvídáme všechny potřebné zákony fyziky, pravidla při bezpečném potápění, jak pracovat s výstrojí, jak se o ni starat atd. Dalším co nás čeká je první ponor v bazénu. „Tak dneska si povíme, jaké cviky budeme zítra v bazénu dělat, vysvětlíme si je a připravíme si výstroj,“ řekl náš instruktor Kamil. Marek se hned ozval: „A to se jako zítra budeme už potápět?“ „Ovšemže, už toho víte dost, abychom se mohli potopit.“ Nejdříve nám jako vždy instruktor pustil video, na kterém jsme vše viděli. Občas ho zastavil, aby nám k tomu ještě něco řekl. Poté, co nám všem bylo jasné, co se od nás zítra čeká, jsme si šli připravit výstroj. Nejdříve vybrat oblek, Ivanka je menší, Martin je strašně vysoký, no a Jana s Markem šli obléknout bez problému. Následovali botičky, ploutve, maska, šnorchl… „A dostaneme taky tu vestu, dejchátka a bombu?“, zeptal se Marek. „Tak za prvé: dejchátka jsou regulátory a žádnou bombu nedostaneš, protože potápěči nosí tlakové láhve.“ „Aha, a jinak to, co jsi říkal, dostaneme?“ „Každý si pojďte pro jacket a dýchací automatiku.“

Když všichni měli všechno připravené a zkontrolované zbývala už jen zátěž s opaskem. „Tak to by bylo pro dnešek všechno, zítra se sejdeme před potápěčským centrem v 7:30.“ Na sraz dorazila ráno jako první Ivanka: „Já jsem se tak těšila, že jsem nemohla ani dospat.“ V průběhu 10 minut jsme byli všichni, naložili jsme láhve, výstroj a mohli jsme vyrazit. Na bazénu jsme si vše připravili a začal breafing, seznámení co nás čeká. „Nejdříve si povíme, co budeme dělat pod vodou, pak si společně nastrojíme láhve a oblékneme se. Takže první co vás čeká je první nádech pod vodou, hezky v klidu budeme dýchat, pak si klekneme a budeme dýchat pod vodou. Kdyby měl někdo problém, tak mi ukáže. Poté co budeme všichni OK, tak vám ukážu první cvik: vyčištění regulátoru dvěma způsoby, pak se vás zeptám, jestli jste to všichni pochopili a jeden po druhém cvik předvedete …“ Instruktor nám všechno vysvětlil a ukázal, potom jsme společně nastrojili výstroj a začali se oblékat. Téměř nikomu se nedařilo obléknout si neopren, jde to trochu ztuha, ale po několika minutách byli všichni připraveni. „Nasadíme si zátěžové opasky a vzájemně si pomůžeme nandat láhev na záda, nejdřív vám to ukážu… dávejte pozor je to těžké.“ „Jé tati, pomoc, já to neunesu!“ „Ale uneseš, já ti to nosit nebudu“, odvětil Martin. Všichni vypadali jako astronauti chystající se na výstup na Měsíc. Chudák Ivanka, láhev byla skoro „delší“ než ona, ale Ivanka se s tím statečně vypořádala.

Po vstupu do vody se všem ulehčilo, voda pomáhá nadlehčovat těžkou výstroj, hovili si tam a byli moc spokojení. Nasazení ploutví dělalo také trochu problémy, ale to se časem poddá. „Nasadíme si masky a vyzkoušíme si, jaké to je dýchat z regulátoru…funguje to? Jo? Tak teď si pomalu klekneme a budeme v klidu dýchat. Hladinu vody budeme mít hned nad hlavou, takže se nemusíte ničeho bát. Jestli budete mít pocit, že se nemůžete nadechnout nebo zkrátka cokoliv tak mi ukažte: mám problém. Stoupneme si a vyřešíme ho. Tak připraveni? Jdeme na to.“ Všichni si klekli, najednou vystřelila Martinovi hlava z vody: „To nejde, já se utopím!“ „V klidu, rozdýchej se, a zkusíme to znova.“ Podruhé už se Martin nevynořil. Pod vodou všichni dýchali, rozhlíželi se a bylo vidět, že to je pro ně úplně nový pocit. Měli i docela vykulené oči. Následoval první, druhý, třetí cvik, všichni zvládli. Zádrhel nastal při nácviku „vyčištění částečně zaplněné masky“. To si musíte do masky napustit trochu vody, nos tak máte pod vodou, musíte dávat pozor, abyste se nenadechli nosem. Normálně dýcháte, když chcete vodu z masky dostat pryč, tak se nadechnete pusou, přidržíte si okraj masky na čele a vydechnete nosem. Tím dostanete vodu pryč. V praxi se tento cvik používá dost často, zvlášť když vám stále teče do masky. Jinak slouží jako předstupeň k dýchání bez masky a k plavání bez masky. Ale vraťme se k našim „kursistům“. Martinovi, Markovi i Ivance se cvik povedl, ale Jana. V okamžiku, kdy se jí do masky dostala voda, vynořila se a řekla, že to nejde. Podruhé omylem vdechla vodu nosem, ale na potřetí to zvládla perfektně. „Tak a teď si ukážeme jak správně pod vodou s ploutvemi plavat.“ Po ukázce začali všichni plavat kolem bazénu. Buď se „plazili“ po dně, nebo plavali na hladině, ale viditelně si užívali.

Po odcvičení cviků v mělké vodě jsme se ponořili do hloubky 4m. To je na začátek docela hodně. Důležité při sestupu do hloubky je vyrovnávat tlak v dutinách, pro jistotu nám to instruktor připomenul. Pomalinku jsme začali sestupovat do hloubky. Někteří měli ze začátku malinko problémy s vyrovnáním tlaku, ale nakonec byli všichni v pohodě. Dole jsme si opět všichni klekli a instruktor nám ukazoval další cviky. Vyvážení na špičkách ploutví je důležité pro budoucí neutrální vznášení. Všem se dařilo, pak jsme si ještě jednou znovu správně zaplavali, trénovali správné výstupy a sestupy… „Abychom si to trochu zpestřili, tak si teď vyzkoušíte tažení unaveného potápěče.“ Asi deset minut se všichni navzájem tahali po bazénu, každý chtěl být samozřejmě ten unavený, protože s někým se táhnout je celkem dřina. Pak jsme trénování ukončili. Odstrojili jsme výstroj a uklidili ji. Následovala cesta zpět k potápěčskému centru. Všichni byli nadšení, celou cestu si povídali, co se komu líbilo, co ne, co se komu povedlo, co by si chtěl zopakovat atd. Všichni byli překvapení, že první ponor v bazénu může být tak zábavný. „Tak zítra zase v 7:30 tady“.

Ráno přišli všichni přesně, hodně natěšení, věděli už, co mají očekávat. Vše probíhalo jako při minulém bazénu, jen to bylo mnohem rychlejší. Všichni se mnohem rychleji oblékli do neoprenů, a také nastrojení výstroje už bylo jistější. Pod vodou už taky byli všichni daleko lepší. Plavání, kontrola vztlaku, vznášení…vypadali pořád neohrabaně, ale už jim to moc šlo

Po tomhle bazénovém maratonu, kde všichni výborně zvládli základní povinné potápěčské dovednosti, zbývalo ještě pár hodin teorie a závěrečné testy. Všichni se pečlivě učili. To se jim vyplatilo, protože až na nějaké maličkosti splnili test bezchybně. Poslední a závěrečnou částí k dokončení kursu jsou 4 ponory na volné vodě. Všichni se rozhodli, že se přidají ke skupině potápěčů a odjedou si kurs dodělat do Egypta. V Egyptě jsou jedny z nejlepších podmínek k dokončení kursu ale i k jeho kompletnímu absolvování, nádherně čistá voda, spousta ryb a vůbec podmořského života. Kdo se začne potápět u moře, zamiluje si potápění hned.

Celkem nás do Egypta jelo kolem 25, ostatní potápěči se hned začali potápět a jezdit na různé zajímavé lokality. „Kursisti“ první dva dny dokončují kurs a poté se již potápí se zkušenějšími kamarády potápěči. Nejdříve máme před prvním ponorem na volné vodě breafing, abychom věděli, co nás čeká, že potápění v moři je odlišné, že si musíme dávat pozor na různé živočichy atd. Po nastrojení výstroje a jejím zkontrolování se oblékáme. Každý už vše dělá sám, protože to už umí a instruktor pouze kontroluje, zda je vše správně. Pomalu s výstrojí na zádech sestupujeme k moři, navzájem si pomáháme. Když jsme všichni připravení, tak se noříme do vln. První ponor je bez cviků, jen výlet. Plaveme, všichni se snaží udržet si správný vztlak… vše je v pořádku. Je to odlišný pocit, než v bazénu. Tady plavou ryby, jsou tu korály, jiní potápěči. Stále je na co se dívat.

První ponor na volné vodě byl opravdu velkým zážitkem. Všichni už se těší na další ponory. Druhý, třetí a čtvrtý ponor už je zpestřený nácvikem potápěčských dovedností, ale všichni je už dobře známe: vyčištění masky, vyvážení na špičkách ploutví, plavání atd. Pak následuje výlet do korálové zahrady. S každým ponorem, s každou další minutou strávenou pod vodou se všichni zdokonalují. Začínají si už všímat i živočichů, kteří jsou kolem nich. „Co to bylo to placatý, co nebylo skoro vidět?“ Zeptal se Marek. „To byla Kambala panterová, druh ryby, příbuzná platýsům.“ Po ponoru i před ponorem si spolu sedneme a ukážeme si ryby, co uvidíme, které jsme viděli a nebo si jen povídáme a vyprávíme zážitky. Po vynoření na konci třetího ponoru si jeden přes druhého sdělují své zážitky, vidím jejich zářící oči: „Viděl jsi tu murénu? A ten perutýn, co teprve ta želva! Bylo to skvělý.“

Dnes proběhl poslední ponor, všichni se oficielně stanou potápěči, ale až po pasování… Večer se celá skupina potápěčů sejdeme na potápěčské základně. Každý má připravený foťák, nebo kameru. Hlavním bodem programu je pasování nových potápěčů. „Tak mí milí studenti, dnes se stáváte certifikovanými potápěči, ale nejdřív poslední cvik. Marku pojď první, sedni si na židli, tady máš masku a šnorchl…“ Pasování spočívá v posledním cviku vyčištění šnorchlu, máte nasazenou masku a do šnorchlu vám nalijí něco k pití a vy to musíte vypít. Marek dostal Coca-colu jako nejmladší člen kursu, ale ostatní už to měli horší… tekutina neznámého zabarvení a vůně nevypadala moc lákavě, nicméně cvik zvládli bravůrdně. Velká gratulace, předání potápěčských certifikací a přání ať se jim vše daří

Od příštího dne se všichni potápěli společně, navštěvovali lokality, poznávali nové věci a užívali si samotnou krásu potápění. Když jsem se na ně při jednom ponoru podívala, nemohla jsem uvěřit, že ještě před 3 týdny jsem je poprvé spatřila v učebně, plné očekávání a částečně i obav. V té době nevěděli vůbec nic o potápění a ani netušili, že si je tak rychle zamilují. Z pouhého pokusu o něco nového se stal koníček. Poslední den v Egyptě jsem seděla s Ivankou na břehu moře. Ivanka mi řekla: „Ani ve snu by mě nenapadlo, že potápění může být tak krásné. Vůbec jsem netušila, že si ho tak zamiluji. Být tu, poznat nové věci, přátele je to na co budu vždy ráda vzpomínat. Už teď se těším, až se zase pojedu potápět.“

Potápěčská škola Seaway Diving www.seawaydiving.cz