Poloostrov Yucatán

Džungle na Yucatánském poloostrově jsou plné ukrytých cenotů. Prakticky celý Yucatán je protkán sítí podzemním říček, které končí v moři. Yucatánský poloostrov je tvořen velmi porézním vápencem. Na místech, kde se vápenec prolomil, vznikly různé laguny, jezírka, zkrátka vstupy do tohoto rozsáhlého podzemního labyrintu. Ne všechny cenoty jsou ovšem na jeskynní systém napojené. Existuje několik typů cenotů klasifikovaných r.1936 na 4 kategorie (Cenotes-cántaro, Cenotes-cilíndricos, Cenotes-aguadas ,Cenotes-grutas). Toto rozdělení bylo provedeno na základě morfometrických měření nad vodní plochou. Podzemní jeskynní systémy skryté pod hladinou byly objeveny až později v 80.letech.

Slovo cenot pochází z mayského slova dzónot. Je to označení pro jakékoliv vyvěrání podzemní vody. Cenoty v pravém slova smyslu se vyskytují pouze na Yucatánu a několika přilehlých karibských ostrovech. Mayové využívali cenoty jako zdroje pitné vody, ale i jako obětní místa kam shazovali těla obětí. Podle mayské mytologie jsou cenoty zdrojem plodnosti a života, vstupní bránou do podsvětí a sídlem boha deště Chaka. Často tak do cenotů házeli i šperky, drahé kovy a další vzácné a ceněné artefakty. Posvátný cenot, který je součástí archeologického naleziště Chitzen Itzá, sloužil jako obětní místo. Lidské oběti byly zabíjeny na okraji cenotu a poté svrženy do cenotu jako obět bohu Chakovi. Tato legenda byla potvrzena archeologickým pátráním E. H. Thompsona, který r. 1904 tento Svatý Cenot doslova vybagroval. Na dně nalezl jak lidské ostatky tak i materiální oběti ve formě klenotů a zlata.

Historie vzniku cenotů
Podzemní systém, jeskyně a na ně navazující cenoty byly v průběhu dějin planety několikrát zatopeny, období zatopení bylo vystřídáno obdobími sucha kdy se tvořila výzdoba jeskyní ve formě krápníků. Před miliony let byl celý poloostrov pod hladinou moře, přibližně před 15 000 lety během doby ledové hladina poklesla asi o 76m. Veškerá voda v cenotech je dešťového původu. Než se voda dostane do podzemního systému projde celkem dlouhou cestu skrz zem, která funguje jako filtr. Cenoty jsou tedy právě proto velmi čisté s naprosto skvělou viditelností. Voda proudí mezi jednotlivými cenoty velmi pomalu, udává se mezi 1-1000m za rok. V místech kde se prolomil strop nějaké jeskyně může být rychlost proudění mnohonásobně rychlejší (až 10,000m za den).

Přestože jsou cenoty na celém Yucatánu, je nezbytné zmínit oblast na okraji Chicxulub kráteru, který je částečně v moři a částečně na poloostrově. Právě na okraji kráteru je patrné velké seskupení cenotů, které přesně kopíruje oblast podél kráteru. Kráter vznikl před 65miliony let po nárazu vesmírného tělesa (předpokládá se, že byl možnou příčinou zahubení velké části dinosaurů – jejich potomci ptáci - přežili do dnešní doby). V dnešní době je ale tato teorie ve vědeckých kruzích již spíše pohádkou než skutečností, vymření bylo patrně způsobeno jinými faktory. Na karibském pobřeží Yucatánu (stát Quintana Roo) je jeskynních labyrintů nejvíce. Jelikož dochází k prosakování slané mořské vody, je v některých cenotech tzv. jev haloklina. Haloklina znamená, že se dvě látky o různé hustotě stýkají, v tomto případě se jedná o těžkou slanou vodu a lehkou sladkou vodu. Haloklina je v každém cenotu v různé hloubce, zavisí na jeho vzdálenosti od pobřeží. Průměrně se v cenotech na pobřeží státu Quintana Roo vyskytuje mezi 10-20m. Uprostřed poloostrova se již jedná o stovky metrů pod povrchem. V případě, že je toto rozmezí nějak narušeno, např. proplouvajícím potápěčem, dojde k zakalení a k zhoršení viditelnosti. Při proplouvání halokliny proto musí být potápěči velmi opatrní, aby si nezhoršili viditelnostní podmínky a v panice pak třeba neztratili cestu v jeskyni. Většina cenotů má nádhernou krasovou výzdobu, avšak v místech kde je slaná voda naleznete jen rozežraný vápenec.


Potápění v cenotu
Potápěči z celého světa jezdí do Mexika právě kvůli těmto unikátním jeskynním systémům cenotů. Potápění v cenotech je relativně bezpečné. V turisticky navštěvovaných cenotech jsou natažena po dně lana pro orientaci potápěčů uvnitř jeskyně a pro snadné nalezení východu. Nicméně je potřeba, aby rekreační potápěč měl s sebou zkušeného místního průvodce, který jej cenotem provede. Tyto ponory se dějí na dohled výstupu nebo mírně vzdálené od vstupu do vody. Další skupinou potápěčů navštěvující cenoty jsou kvalifikovaní jeskynní potápěči, kteří mohou podnikat výpravy do hloubky jeskyní a mapovat třeba nezmapované úseky. Od roku 2003 se čeští a slovenští speleopotápěči podílejí na objevování nových zaplavených prostor v cenotech Yucatánu v Mexiku. V průběhu sedmi expedic přispěli svým dílem k prozkoumání více než 30 km chodeb, nálezu kosterních pozůstatků mastodonta a řady dalších prehistorických živočichů. Dopomohli k vzniku mapových podkladů sedmi vodou zaplavených systémů. I nadále pokračují ve výzkumu.

Život v okolí cenotu
Co se týče vodního života v cenotech tak je relativně omezený na místa, kde ještě dosahuje sluneční světlo. Žijí zde ryby jako jsou cichlidy (Archocentrus octofasciatus, Cichlasoma synspilum) nebo paví očka (Poecilia mexicana, P. velifera, Heterandria bimaculata), vodní želvy (Trachemys scripta) a uvnitř jeskyně je možné potkat krevety a nebo slepé jeskynní ryby (Ogilbia pearsei). Častými obyvateli cenotu jsou i drobní hnědí sumečci (Rhamdia guatemalensis).

V okolí cenotu je většinou velmi hustá tropická džungle, na některých místech velmi neprostupná což hledání nových cenotů velmi komplikuje. Nalezení nového cenotu je velmi obtížné, jak mi vyprávěli speleologové Daniel Hutňan a Míra Manhart, kteří byli našimi potápěčskými průvodci. ,,Prostě vezmeš mačetu, vybereš si nějaký směr do džungle a jdeš, po několika dnech třeba na nějakou tu díru v zemi narazíš, ale ani to neznamená úspěch. Ne všechny vodní plochy jsou napojeny na jeskynní systém, který nás nejvíce zajímá.“ V džungli podle místních legend číhají tzv. pidilidi, kteří mohou tábory výzkumníků přepadnout a jsou zodpovědní za nevysvětlené ztráty lidí v lesích.

Kromě mýtických nástrah jsou v lesích hlavně jedovatí hadi, kteří se skrývají nejen na zemi, ale i v korunách stromů. Není také problém narazit na velké leguány (Iguana iguana) a další ještěry jako třeba baziliška (Basiliscus vitatus). Tarantule a netopýři nepatří mezi oblíbené společníky. V korunách stromů můžete při troše štěstí spatřit i opice (Ateles geoffroyi), a na zemi jeleny (Odocoileus virginianus) či dokonce nosály (Nasua narica). Nespočetné množství zpívajících ptáků dělá džungli i kouzelným a příjemným místem. Nejvíce jsou slyšet sojky (Cyanocorax yucatanica), celé jejich tělo je černě lesklé, pouze na ocase mají bílé skvrny. Na větvích se při troše štěstí dají zahlídnout např. trogon černohlavý (Trogon melanocephalus), trupiál oranžový (Icterus auratus) či tukan (Rhampastros sulfuratus), Nad vámi se vznášejí káňata krahujcová (Buteo magnirostris) nebo u cesty oklovávají svou kořist kondoři (Cathartes aura).

Archeologické památky
Navštívit Yucatánského poloostrova je prakticky možné v kterémkoliv měsíci. Ale pokud plánujete hlavně slunění na pláži měli by jste se potom vyhnout září až listopadu kdy je na období hurikánů a tak se může stát, že se občas přežene nějaká ta tropická bouře. Pro návštěvu cenotů je nejlepší pobývat na Mayské riviéře- pobřeží státu Quintana Roo od Cancúnu po Tulum. Když už jste na Yucatánu, ať už primárně za potápěním nebo lenošením na pláži, neměli by jste si nechat ujít návštěvu nějaké mayské památky. Většina mayských měst byla v průběhu věků pohlcena rozrůstající se džunglí, ale některá se podařilo objevit a doslova z džungle vysekat. Nejznámější a nejvíce turisticky navštěvované je naleziště Chitzen Itzá s Posvátným cenotem. Nejstarší stavby se datují do let 250-900 n.l. Zrekonstruovaných je asi 30 budov a stovky dalších jsou dodnes skryté v džungli. Chitzen Itzá je vyzdobeno převážně vojenskými motivy a popírají tak dlouholetý obraz Mayů jako pacifistů. Je zde i velké míčové hřiště, observatoř a obytné budovy. Celé naleziště má více jak 100km2 ale pouze 9km2 je možno navštívit.

Mne se nejvíce líbilo naleziště Cobá nedaleko Tulumu. Plocha naleziště je více jak 210km2, zřejmě to bývalo největší město na poloostrově. Pouze 5% staveb je zrekonstruovaných a přístupné veřejnosti. Je možné vystoupat i na pyramidu Nohuch Mul po více jak 120 schodech. Komplex je rozlehlý a součástí je několik různých typů pyramid a dalších staveb jako jsou míčová hřiště. V komplexu je i několik desítek stél s podobiznami králů a královen. Vyplatí se půjčit si na místě kolo a mezi jednotlivými části se na něm přepravovat. I na kole vám prohlídka zabere více jak 5h. Přímo v Tulumu je jediné Mayské město, které stálo na břehu moře a sloužilo jako přístav.

Fauna a flóra na poloostrově
Na poloostrově je i množství národních parků a rezervací. Bohužel stát Quintana Roo se potýká se ztrátou velkého množství živočišných druhů. V důsledku zvyšujícího se turistického ruchu mizí velké množství tropického lesa a zvířata ztrácejí habitaty. Navíc mnoho druhů je ohroženo hlavně lovem. Přesto je území Quintana Roo jedno z nejvíce zalesněných míst na celém Yucatánu. Mezi hlavní ekosystémy patří tropický deštný les, savany, mangrovy a korálové útesy. Vzhledem k velkému vzrůstu počtu turistů za posledních 20 let v moři výrazně ubývá křídlatec veliký (Eustrombus gigas), který je na seznamu CITES. Ulity se používají jako ozdobný artefakt, popelníky nebo na výrobu šperků a suvenýrů. Velmi často je v celém Karibiku loven jako potrava místními obyvateli. Zdejší pobřeží vytváří také vhodné přírodní podmínky pro život ohrožených kapustňáků.

V blízkosti Mayských nalezišť se velmi často nacházejí i národní parky či chráněné oblasti. Bohužel kvůli významných archeologickým nalezištím a vykopávkám není možno chránit nějaké území po delší dobu. Kolem archeologického naleziště Muyil se nachází dvě velká jezera propojená navzájem kanály vybudovanými již dávnými Mayi v rezervaci Sian Kaan. Jméno Sian Kaan pochází z Mayštiny a znamená dar z nebes (nebo kde se zrodilo nebe). Rezervace byla založená 20.1.1986 a patří mezi světová přírodní dědictví UNESCO. V součastnosti zde žije asi 2000 obyvatel a živí se převážně rybolovem. V rezervaci nalezneme zde kolem 103 druhů savců a více jak 336 druhů ptáků. Jsou zde k nalezení i pláže sloužící jako kladiště pro mořské želvy. Došlo tak k propojení nejen jezer, ale i blízkého moře. Jsou zde laguny čistě sladkovodní, s brakickou i jen slanou vodou. Některé kanály jsou zarostlé mangrovy a vytváří kouzelné scenérie. Kolem jezer jsou také výborně zachovalé rozsáhlé mokřady. Dále jsou k vidění savany a nížinný tropický les. Největší dominantou jsou zde ptáci a mnoho ornitologů sem jezdí pozorovat. Zejména orlovec říční Pandion haliaetus, volavka bělostná (Egretta thula) a velká (Ardea herodias), fregatka vznešená (Fregata magnificens), kormorán neotropický (Phalacrocorax olivaceous) a pelikáni hnědí (Pelecanus occidentalis). Z rostlin je k vidění Coccoloba uvifera, Cordia sebestena, Thrinax radiata, Ipomoea pes-caprae a macrantha, Sesuvium portalacastrum, Lantana involuncrata, Chrysobalnus icaco, Canavalia rosea a Ernodea littoralis.

V zábavním eko-parku Xcaret můžete vidět akvária s mořskými živočichy, botanickou zahradu, malou zoologickou zahradu (součástí jsou dokonce delfíni a také kapustňáci) a přehlídku místních druhů ptáků. Park je zajímavý z hlediska své ochranářské aktivity především mořských želv Chelonia mydas a Caretta caretta.. Od roku 1999 jsou mořské želvy chráněny zákonem. Pravidelně se vybírají kladiště na pobřeží a vejce se ukládají do inkubátoru. Vylíhlé želvičky jsou poté 1 rok opečovávány v parku než dorostou požadovaných rozměrů a pak jsou zpětně vypouštěny do přírody. Park má již několikaletou úspěšnou tradici a ročně vypustí do přírody až 300 000 malých želv. Želvy jsou označeny speciálními štítky pro jejich další monitoring a výzkum.

Stejně jako je na Yucatánu velké množství nenalezených cenotů, tak je tam také ohromné množství ztracených mayských měst. Yucatánský poloostrov je tak stále jedním z nejtajemnějších míst na naší planetě a určitě stojí za to ho navštívit.

Více fotografií naleznete v Galerii- Cestování- Mexiko