Hlavonožci tisíce tváří

Hlavonožci žijí jen ve slaných nebo brakických vodách (v ústí řek), čistě sladkovodní druhy neexistují. Jedná se o dokonalé predátory s výborným zrakem a vybavené perfektními zbraněmi v podobě zobáků, jedovatých slin a přísavných ramen. Díky obrovské diverzitě osídlili tito unikátní tvorové všechny oceány ve všech hloubkách. Člověku nezbývá než žasnout a postupně objevovat tajemství jejich každodenního života.

Chobotnice imitátorka
V roce 1998 byla u pobřeží tropického ostrova Sulawesi objevena podivná proužkovaná chobotnice. Podle jejího zajímavého způsobu života a zejména její schopnosti napodobovat ostatní mořské organismy dostala jméno „mimic octopus“ (Thaumoctopus mimicus). Její ramena dosahují rozpětí až 40cm, samotné tělo je velké pouhých 6 cm. Dokáže napodobit minimálně 15 jiných druhů živočichů- mimo jiné i jedovaté perutýny, mořské hady, trnuchy, sasanky, strašky, hvězdice, kraby, mušle, platýze a dokonce i medúzy. Napodobování je opravdu dokonalé, na první pohled netušíte, že je před vámi chobotnice, mnohdy ani na ten druhý. Během napodobování používá nejen barvoměnu, ale také se přizpůsobuje celým tvarem těla a postavením ramen. U hlavonožců se často setkáváme s jejich dokonalou kamufláží v prostředí a geniální barvoměnou, přesto je tento druh chobotnice první, u kterého pozorujeme napodobování ostatních živých zvířat. Mimic octopus vykazuje vysokou inteligenci už jen tím, jak volí, které zvíře bude napodobovat. V případech kdy je napadena zvolí většinou predátora - útočníka, jindy se snaží být nenápadná a odplave jako platýz. Její hlavní potravou jsou měkkýši, korýši a drobné ryby. Často napodobuje svou kořist, aby jí zmátla. Např. před krabem může vystupovat jako potenciální sexuální partner, aby se dostala do úplné blízkosti a nečekaně zaútočila. Přes den se pomalu pohybuje na mořském dně a hledá potravu, případně díry vytvořené jinými živočichy, do kterých by se mohla schovat. Typickým prostředím je pro ni dno pokryté pískem na mělčinách. Během plavání může roztáhnout svá ramena do stran, čímž imituje perutýna. Může se zahrabat do písku a mávat pouze dvěma rameny a pohybovat se jako mořský had. Postavením těla v díře zase napodobuje nebezpečného straška. Občas ji můžeme vidět plavat na hladině s rameny podél těla jako žahavá medúza. V noci setrvává v ukradených obydlích jiných živočichů. Často bývá zaměňována s chobotnicí „wunderpus“ (Wunderpus photogenicus), také nedávno objevenou v Indonésii, která má poněkud jiné zbarvení a aktivuje za soumraku.

V kokosu se bydlí nejlépe
O inteligenci a vynalézavosti hlavonožců nemůže být sporu. Nejen, že se dokáží všude schovat, splynout s prostředím, dokonce napodobit jiné zvíře, pro své bezpečí umí využívat i různé předměty. Drobná 20cm chobotnička Amphioctopus marginatus známá hlavně pod svým anglickým názvem „coconut octopus” využívá kousky kokosového ořechu a staví si pevnosti jako své útočiště. Ovšem nejen kokos jí může posloužit, často využívá lastury nebo i kousky plastů.

Nejjedovatější chobotnice na světě
Nejnebezpečnější chobotnicí v oblasti Indo-Pacifiku jsou modrokroužkované chobotnice rodu Hapalochlaena. Jejich slinné žlázy obsahují jed tetrodotoxin produkovaný bakteriemi. Tento jed je smrtelný i pro člověka. Tyto chobotničky dorůstají maximální velikosti přibližně golfového míčku. Jejich typické výstražné modré kroužky nejsou na jejich těle vůbec vidět. Ukazují je, pouze pokud se cítí být ve stresu.

Nedávný výzkum prokázal, že veškeré druhy chobotnic jsou prakticky jedovaté. Některé více, jiné méně, ale v zásadě jejich slinné žlázy vždy obsahují nějaký ten jed. Zobákům chobotnic je tedy lepší se vyhýbat a neškádlit je.

Ohnivá sépie
Avšak nejen chobotnice vynikají vynalézavostí, ve všech parametrech se jim může rovnat podivná barevná sépie Metasepia pfefferi. Pohybuje se po dně jakousi chůzí po svých ramenech. Již do dálky svítí žlutou, červenou, bílou a černou barvou. Ráda se vystavuje na obdiv a dává potenciálním predátorům najevo, že není k jídlu. A opravdu v jejich slinách se nachází velmi silný jed. Tato sépie dorůstá maximální velikosti 8 cm. Během lovu kořisti se přiblíží na takovou vzdálenost, aby k ní dosáhly její dvě prodloužená ramena, a pak bleskově zaútočí. Převážně se živí drobnými korýši. V době páření samec předává spermie ve formě balíčku do otvoru samice pod ústy. Samice pak sama spermie použije k oplození. Vajíčka poté naklade do drobných otvorů, pod převisy a nechá je zde bez další péče. Ihned po vylíhnutí jsou malé sépie schopny ukazovat výstražné zbarvení.

Ač si to možná neuvědomujeme, setkání s hlavonožci není v dnešní době samozřejmostí. Nejen, že se Díky dokonalé kamufláži se dovedou schovat před zraky potápěče, ale bohužel kdysi hojní tvorové pomalu mizejí, a tak každé setkání s těmito úžasnými tvory je čím dál tím větší vzácností. Nejen, že jsou ohrožováni lidskou činností a s tím souvisejícím znečištěním oceánu, ale především jsou velmi často na jídelničku v přímořských státech. Zvýšený lov má na svědomí úbytek většiny populací. Kvůli jejich schránkám (např. loděnka) a sépiovým kostem je jich ročně po celém světě zabito neskutečné množství.