Na šroťáku

Písek, tráva, tráva, písek, ojetá pneumatika, plechová bedna, láhev od coca-coly, přepravka na víno, stará klec na kanárka…Pěkný výběr. Přesto a nebo vlastně proto je toto moje nejoblíbenější potápěčská lokalita. Dívám se všude kolem i do pneumatik a neustále objevuji další a další rozmanité obyvatele tohoto člověčího odpadu. Někteří z vás už jistě tuší, že toto není zatopený lom někde v Čechách, ale tzv.šroťák v Dahabském zálivu. Pozorně sleduji mořské dno, na písku a v trávě žijí takoví tvorečkové až je to neuvěřitelné. Nepřeberné množství druhů, které jinde nenajdete a nebo jen velmi vzácně a se štěstím. Tady je vše na jednom místě. ,,Dahabský bordel“ je místem plným života i když se to na první pohled vůbec nezdá.

Co to bylo? Asi špatně vidím, ale ne, opravdu se ten písek hýbá. Podívám se pozorněji a už vidím. Dokonalé maskování pomáhá kambale, aby byla téměř neviditelná. Kambala je ryba příbuzná platýsům, není jednoduché ji objevit. Ráda ji pozoruji při jejím plavání, zkuste to taky někdy. Nehybně leží na písku, stačí mírné vyrušení a dá se do zběsilého úprku těsně nad pískem. Vždy zvedne na hlavě něco jako ,,anténky“, asi ji to pomáhá k usměrnění pohybu a k rychlým změnám směru. Pro mě jsou oblíbenými obyvateli této „pustiny“ dráčci. Zvláštní živočichové pohybující se po dně pomocí nožiček a vždy jsou ve dvojici. Nikdy jsem je neviděla samotné. Opravdu v něčem bájné dráčky připomínají. Při vyrušení roztáhnou svá bleděmodrá křidélka a rozběhnou se ohromnou rychlostí po dně. Nejvíce života je kolem pneumatik, mezi „bezdomovci“ jsou nejvíce žádané. Staré „utopené“ pneumatiky jsou domovem pro sasanky s klauny, chobotnice, krevety, murény a slouží i jako úkryt mnoha druhům ryb. Dokonce i Murény šedé, přestože většinou žijí solitérně, tak v pneumatikách se shromažďují a žije jich tu pohromadě až deset. Takový menší panelák. Metrové ocelové bedny jsou zase doménou perutýnů. Tady v tom „bordelu“ opravdu nic nepřijde nazmar, dokonce i láhev od coca-coly se stala dokonalým domovem malinké murénce. Velmi zajímavý, pro podrobný průzkum, je i travnatý porost, hlavně těmi malinkatými tvory, kteří se tu schovávají mezi stébly. Travnatý porost dna prozkoumávám důkladně, mořští koníci jsou mistři v oboru maskování i svou nehybností. Drží se stébel trávy nebo kousků starých provazů. Dva koníci se k sobě zapletli ocásky a společně se vznášejí k hladině a zase zpět ke dnu. Než jsem se k nim více přiblížila a postavila se do vhodné pozice na fotografování tak se pouštějí a každý jde svou cestou. Z písku vystrkují své hlavičky hadovci, úhoříci a hrabavky rudomořské. Najít a vyfotit hadovce je nadmíru těžký úkol. Kvůli jedné fotce, která se ještě k tomu moc nepovedla, jsem strávila pod vodou několik ponorů. Centimetrová hlava hadovce je opatřena bystrým zrakem, takže i při menším přiblížení bleskurychle zmizí ve své díře. Nad pískem se k sexuálním radovánkám v určitém období shromažďují olihně. Toto představení si nenechám ujít. Hejno olihní září všemi barvami, vytvářejí různé obrazce. Je to opravdu krásný zážitek. Samcům se chapadla zbarví do karmínově rudé a uchopí jimi svou vyvolenou aby dali základ nové generaci. Někdy najdete důkaz v podobě nakladených vajíček.

Tady na šroťáku narazíte i na „pokémony“ ( nahožábré plže), na ty známé, ale i na ty vzácné. Od těch nejmenších i po ty větší, hvězdnatky, flabelíny, bradáči. Dokonce jsem tu objevila i Mexichromis multituberculata patřící mezi hvězdnatky. Dlouho jsem tohoto ,,pokémona“ nemohla identifikovat. Až díky paní Aurore Mulkens Srpové, která ho na mé fotografii určila, se mi to podařilo. Zdá se, že tento drobeček si asi trochu zašel, protože se prý vyskytuje od Srí Lanky, přes Japonsko a Indonésii. Na šroťáku vždy najdete překrásné podmořské klenoty. Opravdový ráj pro biology i fotografy. Sumýši na svém těle hostí červené krevety císařské, které žijí i na Šestižábrovci červeném (španělská tanečnice). Po svých hostitelích se promenádují jako po dálnici, živí se kuličkami jejich výkalů a pomáhají tak udržovat čistotu na svém „běžícím pásu“. K nejpodivnějším obyvatelům tohoto světa patří rozedranec (anglicky anglerfish). Tato dobře se maskující rybka, vypadající jako kus korálu nebo houby, dokáže zhltnout i perutýna tak velkého, jako je ona sama. Používá pozoruhodný způsob. Nepozorovaně sedí na útesu, na hlavě má udičku s kterou třepotá jako rybář se třpytkou. Perutýn se přiblíží v domnění, že jde o kořist, ale netuší, že ho čeká brzký konec. „Rybář“ rozevře svou tlamu a v mžiku vcucne perutýna do sebe. Objevit dobře se maskující anglerfish není jednoduché.

Po písečném dně pochoduje walkman. Ryba, která patří do stejné skupiny jako ropušnice a perutýni. Jeho anglický název, který je spíše známý než latinský Inimicus filamentosus, je odvozem od zvláštního pohybu. Inimicus se pohybuje pomocí volných paprsků prsních ploutví. Kráčí tak po mořském dně a zanechává za sebou typickou stopu. Inimicus je také nebezpečný kvůli ostnům, ale velmi krásný- když roztáhne své ploutve hrají nádhernou směsicí oranžové a žluté barvy. Mezi koráli a kamením pozují také Zploštěnci dlouhohlaví (krokodýlí ryby), ropušnice a odranci. Odranec pravý vypadá téměř jako kus kamene (odtud anglický název Stonefish), je to patrně nejjedovatější ryba na světě, proto musíte dávat pozor, kdyby jste se náhodou chtěli někde opřít. Většinou leží nehybně na dně a klidně na sebe nechá šlápnout jako by říkal: „ No tak pojď, mám krásné ostny.“ Občas se tu mihne rejnok (trnucha modroskvrnná), ale častější je tu hnědě zbarvený parejnok, který loví s pomocí elektrického proudu. Ke své kořisti se nečekaně přiblíží, stáhne svá „křídla“ mezi nimiž se vytvoří elektrický impuls a nic netušící oběť usmaží zaživa jako odsouzence na elektrickém křesle.

Toto místo je opravdu kouzelné když víte co tu můžete vidět a umíte se dívat, mořský mikrosvět je tady jako na dlani. Nepřeberné množství druhů krevet, krabů a dalších drobných živočichů. ,,Miminka“ čtverzubců, ježíků a dalších známých korálových ryb nacházím všude. Každým ponorem a zkoumáním na tomto místě nacházím překrásný a rozmanitý svět. Většina potápěčů, kteří se tu potápěli se vrátí ke korálovým útesům. Ale už je i hodně těch, kteří objevili kouzlo šroťáku a při zmínce ,,jdeme na šroťák“ si pečlivě kontrolují zda mají ve svých fotoaparátech „ full battery“. Tady to totiž budou potřebovat.