Můj první žralok

Rozhodli jsme se strávit několik dní v Hurghadě předtím, než pojedeme do Dahabu. Každý den jsme vyjížděli lodí na dva ponory. V okolí Hurghady je několik krásných lokalit, ale pro mne je tou nejkrásnější Gota abu Ramada.

Nachází se asi 45 minut lodí jižně od Hurghady, 15 minut od rifu Abu Ramada. Gota Reef je oválného tvaru a jenom malinkatá část je nad hladinou. Ponory jsou mělké, protože celková hloubka je zde pouhých 12m. O Gotě se říká, že je to nejkrásnější, nejbarevnější, nejprosluněnější a nejvýraznější rif v okolí Hurghady. Jezdí sem mnoho potápěčů, ale i šnorchlistů, aby si vychutnali zdejších krás.

Dno je zde písčité s četnými rozesetými korály. Tady mají svůj domov až dvoumetrové murény Jávské. Téměř za každým korálem narazíte na jejich ozubenou tlamu. Okolo útesu je spousta ryb, nejvíce klipek, parmic a hlavně chrochtalů. Častými návštěvníky jsou pyskouni obrovští (Napoleoni) a trnuchy modroskvrnné.

Na naší lodi je dnes pouze sedm lidí včetně nás. Jeden instruktor se studentkou a divemaster se třemi lidmi. Protože táta je instruktor a místní divemaster (Adam) nás dobře zná, plánujeme si ponor sami. Nejdříve půjdeme na levou stranu rifu (severní), odpoledne na pravou (jižní). Maximální hloubka, jak jinak 12-13m. Maximální čas- dokud máme dost vzduchu (v našem případě až 85minut) Po všech přípravách se noříme do nám už známého ticha. Potkáváme první hejna parmic schovaných ve stínu naší lodě. Nádherný, prosluněný útes přímo láká k focení. Chrochtalové s klipkami žlutými se prohánějí kolem nás a nechají nás v plout přímo mezi ně. Plaveme stále dál a dál podél útesu. V písku leží ukrytý rejnok, kolem mě proplave osamocený tuňák. Potkáváme tři perutýny na lovu, roztahují své prsní ploutve jako vějíře a ženou hejno malých rybek směrem k útesu. Rychlý výpad a perutýn má rybku chycenou. Otáčíme se a plaveme trochu dál od útesu. Chci prozkoumat písčité dno, jestli nenajdu rejnoky. Pomalu plaveme, najednou se táta prudce otočí a signalizuje mi: ŽRALOK. Rozbuší se mi srdce, žralok, proběhne mi hlavou, žralok ve 13m?! Rychle plavu, ještě nikdy jsem žraloka nepotkala. Je to tak, leží na písku, pomalu se blížím s foťákem. Aspoň jednu fotku, a ještě jednu, ale ne, žralok se zvedá a mizí v dálce. Nemůžu se z toho vůbec vzpamatovat. Viděla jsem žraloka. S tátou si posuňky vyměňujeme alespoň trochu své pocity a překvapení z náhlého setkání. Na lodi hned každému vyprávím o žralokovi a jako důkaz mám dvě fotky. Adam tomu dlouho neuvěřil, neslyšel, že by tu někdy byli žraloci, ale fotka ho nakonec přesvědčila.

Odpoledne se neskutečně těším do vody, je hrozné horko. Rychle se oblékám a skáču. Asi po dvaceti minutách potkáváme hravého Napoleona, nechává se fotit a kousek nás doprovází. Odplaveme trochu od útesu, najednou vidím v dálce jako by se něco zvedalo z písku. Velké mávání ,,křídel“, oblak písku, začínám plavat tím směrem, je to siba. Je rychlá a tak po několika fotkách zastavuji a dívám se za ní. Obrací se a ,,přistává“ na dně, filtruje z písku malé organismy, pak se zvedá a mizí v modravé dálce. Táta mi signalizuje, že je na čase se vrátit. Otočím se a vidím jak něco plave proti mně. Co to je? Je to velký a už docela blízko, asi když je několik málo metrů ode mě, mi dojde: sakra žralok! Tati, tati, tahám ho za ruku a nespouštím oči z dvoumetrového žraloka. Co je? Táta se otočí, ukazuju mu žraloka a pomalu se přibližuji zády ke korálu za sebou. Buší mi srdce, to není možný, druhý žralok jakého jsem viděla a ve stejný den. Žralok mizí, tak náhle jako se objevil. I když už je nejspíš dávno pryč, přece jen, když se vracíme k lodi neustále se otáčím a sleduji jestli za námi neplave. Ještě před vynořením spatřím želvu jak se nadechuje, elegantně proplave kolem a zmizí v hejnu barevných rybek. Dnes ale nemohla být hvězdou dne.

Hned jak jsem vystrčila hlavu z vody volám: ,,Shark! Big shark!“. Adam se z toho skoro zbláznil: ,,What? Shark?“ Něvěřícně se díval: ,, It´s crazy!“ Hned jsem všem ukazovala fotku, že si nevymýšlím. Díky tomuto dni jsem si tak od Adama vysloužila přezdívku Miss Shark. Až teď mohu s celkem velkou jistotou říci, že prvním žralokem byl zebrovitý (Stegostoma fasciatus) a extrémně vzácný Hemipristis elongatus!
Ať si každý říká co chce, Gota Abu Ramada je pro mne kouzelné místo, místo na které se budu vždy ráda vracet a vždy si vzpomenu, že tady jsem poprvé viděla toho svého žraloka.