Delfínovití

Delfíni byli odjakživa lidmi obdivováni. Byli zobrazováni na vázách, talířích, na stěnách chrámů. Vyprávějí se o nich odnepaměti podivuhodné příběhy. Delfín byl vždycky poslem dobrých zpráv, námořníci se z těchto mořských společníků velmi těšili. Když se delfín připojil a doprovázel loď znamenalo to štěstí a požehnání, . Tato ,,posedlost“ nás lidi neustále pronásleduje. Svým roztomilým zjevem a úžasnými schopnostmi nás neustále fascinují. Naučili jsme je dokonce mnohým akrobatickým kouskům, umíme se s nimi částečně dorozumět, pomáhají nám udělat naše dny krásnějšími. Ale stále o jejich tajemném životě nevíme všechno.

Delfíni jsou mořští savci patřící mezi kytovce do čeledi delfínovití (Delphinidae). Jsou tak blízcí příbuzní velrybám a sviňuchám. Najdeme je na celém světě převážně v mělkých šelfových vodách. Existují ale i sladkovodní delfíni v řekách a jezerech. Někteří delfíni jako kosatky dravé a černé, kulohlavci a další jsou obecně nazýváni spíše velrybami než delfíny.

Předek kytovců žil patrně před 50 miliony lety, byl podobný spíše ploutvonožcům se zadními končetinami. Nejstarší pozůstatky byly nalezeny v předhůří Himalájí, tvor byl vědci nazván Protocetus. Vymřel asi před 15 miliony lety kdy se objevil rod Squalodon, který představuje první ozubené kytovce.

Delfínovití jsou nejvíce rozmanitou skupinou kytovců. Velké množství rozlišných druhů nejen velikostí ale i zbarvením a morfologií. Všichni delfíni jsou masožravci. Většina se živí rybami, nebo olihněmi a drobnými korýši. Některé druhy se ale specializovali na konkrétní druh potravy, kosatky dokonce loví i mořské savce. Delfíni mají typicky mezi 100 – 200 zuby, několik druhů jich má ale mnohem méně. Delfíni mají homodontní chrup, tzn. že všechny zubí vypadají úplně stejně. Za celý život u delfínu nedochází k výměně zubů. Zuby mají špičku zahnutou dozadu, aby nedocházelo k podklouznutí kořisti (převážně u rybožravých delfínů). Kulohlavci živící se olihněmi a chobotnicemi zase naopak mají čelist kulatou a poměrně málo zubů, které jim umožňují přijímanou potravu zadržet v tlamě, ale už ji nerozdrtí. Delfíni dokážou strávit veškeré části potravy kromě kostí, ty někdy vyvrhují zpět do vody. Mají čtyřdílný žaludek, který postupně potravu zpracovává. Celá trávicí soustava je přizpůsobená potřebám delfína, tzn. nemusí řešit problém s gravitací při pohybu ve vodě. Delfína také nikdy neuvidíte pít vodu. Tu získávají z tělesných tekutin ryb a při trávení potravy.

Kostra delfína se velmi podobá kostře suchozemských savců, ale díky pohybu ve vodním prostředí nastalo několik nevyhnutelných změn. Lebka má dlouhé čelisti protažené dopředu, tzv. rostrum (např. u delfína skákavého je zřetelně vystupující). Spodní čelist je poněkud delší a přesahuje v předu přes horní čelist. Tuto část delfín používá při útoku nebo obraně třeba na žraloka. Delfíni mají velmi vyvinuté a silné krční svaly což umožňuje dokonalý hydrodynamický tvar těla, protože krk není oddělen od zbytku trupu. Přední končetiny byly přeměněny v ploutve posazené téměř pod hlavou. Ploutve mají stejné kosti jaké tvoří lidské ruce. Nechybí ani jeden prst, takže delfíni mají stejně jako mi 5 prstů, které jsou ale pevně uzavřeny uvnitř ploutve. Jsou tedy nepohyblivé. Co se týče zadních končetin a pánve, tak z těch zbyly jen dvě malé kosti ležící v blízkosti pohlavních orgánů. Páteř delfínů se skládá ze 64 obratlů- 7 krčních, 13 hrudních, 17 bederních a 27 ocasních. Obratle křížové nemají.

Tělo delfína je pokryto hladkou kůží, pod ní je tuková vrstva sloužící jako izolace. Pružnost kůže je dána spletí kolagenních vláken a množstvím kanálků ve škáře. Kůže má dvě hlavní funkce a to vyrovnávat turbulence vody a zároveň zabraňovat usazení parazitů. Na těle delfínů nenalezneme žádné řasy, vilejše ani jiné živočichy a to díky tomu, že se svrchní vrstvy neustále odlupují a kožní tkáň se zároveň doplňuje čímž se delfín zbaví nežádoucích spolucestovatelů. Delfíní kůže se také dokáže samovolně uzavřít v případě poškození. To znamená, že v případě drobného poranění (např. propíchnutí kůže ostrým předmětem) je místo okamžitě zacpáno podkožním tukem, čímž nedojde ke krvácení a dorůstající kůže poté zátku vytlačí a rána se zahojí. Jelikož je delfín savec musí dýchat vzduch. Do dýchacího systému se vzduch dostává pomocí dýchacího otvoru umístěného na hřbetě. Velikost otvoru může delfín ovlivňovat svou vlastní vůlí, při nádechu a výdechu se otvor samovolně rozevírá. S pomocí dýchacího otvoru je delfín schopen vydávat zvuky na vzduchu. Hrtanové chrupavky jsou celkem velké a patrně díky nim je delfín schopen vyluzovat skřípavé zvuky. Smysly a nervová soustava delfínu je velmi dobře vyvinutá. Brázdy a zářezy v mozku jsou dokonce v mnohem větší míře jak v lidském, usuzuje se proto, že delfíní mozek je schopen vykonávat složité operace. Chuť je u delfínů také vyvinutá, stejně jako výborný zrak a sluch. V kůži jsou umístěné senzory pro zjišťování tlaku a proudění vody.

Vnější pohlavní orgány jsou určeny k velmi rychlému spojení obou pohlaví během plavání pod vodou. Samci mají, zvláště v zajetí, poměrně dlouhou říji a jsou přitom velmi lační lásky a vytrvalí, obzvláště jsou-li umístěni v teplé vodě (kolem 28 °C). Samice nosí jen jedno mládě přestože má dvourohou dělohu. Delfíní březost trvá 10-12 měsíců. Mláďata se rodí ve vodě ocasem napřed, matka musí mláděti pomoci, aby se poprvé nadechlo na hladině. Mláďata doprovázejí matku 18 měsíců až 4 roky. Když chce mládě nakojit musí dát matce signál šťouchnutím nebo stisknutím bradavky díky čemuž mléko vystříkne. Delfíni nemohou mléko sát jako ostatní savci protože nemají vyvinuté rty, kterými by mohli bradavku držet.

Jak je známo delfíni jsou velmi společenská zvířata žijící v hierarchickém uspořádání ve stádech. Komunikace mezi jednotlivými členy stáda je zajišťovaná různorodými zvuky, nízko frekvenční i vysokofrekvenční ultrazvuk 80-220kHz, který je primárně využíván pro echolokaci. Stádo může mít různou velikost, od několika jedinců až po tisícihlavé stádo. Rozloha teritoria tak může velmi různorodá, i větší skupina delfínů může obývat menší prostor než jiná. V průměru se jedná o území velikosti desítek km2. Některé druhy delfínů mají velmi složitou sociální strukturu. Někdy je stádo ovládáno jedním samce, který má svůj harém samic a brání je proti ostatním samcům. Jindy je ve stádě více samců, někdy samci žijí odděleně od stáda a jen někdy ho navštěvují. Někteří delfíni zvolili samotářský způsob života, zda k tomu byli přinuceni okolnostmi nebo si samotu zvolili dobrovolně nevíme. Často takoví delfíni připlouvají ke břehům a snaží se spřátelit s lidmi.

Mladí samci se někdy shromažďují do gangů a terorizují své okolí, dokonce přepadávají samice a znásilňují je. Některá stáda naproti tomu jsou zase vedena spíše samicemi a samci jsou jen tolerováni. Většina dovedností se zde dědí z matky na dceru. Zejména nová vylepšení. Bylo pozorováno několik delfínů používajících mořské houby na čumáku jako ochranou rukavici. Tento jev je momentálně pečlivě zkoumán vědci. Tito delfíni ze Shark bay (Austrálie) byli spatřeni jako jediní provádějící tuto činnost. Je to druhý případ využívání nástrojů mořskými savci mimo mořských vyder. Vědci zatím zjistili, že tuto činnost provádějí hlavně samice a dokonce učí své dcery tomuto prazvláštnímu chování. Samci mají úplně jiný společenský život a nemají čas učit se novým věcem. Raději se věnují vytvářením a zkoumáním sociálních svazků ve skupině. Soudržnost některých stád je tak veliká, že pokud např. kulohlavec uvízne na mělčině zbytek stáda ho okamžitě následuje. Tím pak dochází k hromadnému uvíznutí a je jen malá šance na jejich záchranu. Protože zachráněná zvířata se okamžitě znovu vrhají na břeh ke svým druhům.

Námluvy jsou u delfínů velmi složité a v této době je hierarchie velmi důležitá. Námluvy trvají i několik týdnů. Silní samci se snaží udělat co nejlepší dojem na samice pomocí tanců a akrobatických kousků. Někdy se i několik stád spojí do jednoho, aby usnadnili setkávání. Delfíni žijí v polygamním systému. Delfíni se velmi rádi mazlí a dotýkají, upevňuje to nejen sociální svazky ale ukazuje i vzájemné sympatie mezi partnery. Samci velkých druhů delfínů dospívají kolem 10 let, ale často se poprvé páří až o několik let později. Kopulace pod vodou trvá maximálně 20 sekund. Po narození mláděte se o jeho péči rozdělí několik samic, které matce pomáhají. Hlídají mládě když se třeba matka vydá na lov, nebo pomáhají s učením.

Tihle pozoruhodní tvorové jsou stále loveni, často uvíznou v rybářských sítích. Jsou stejně jako ostatní živočichové a rostliny ohroženy znečištěním a globálním oteplováním. Mnozí z nich jsou také odchytáváni a umísťovány do zábavních parků a akvárií.

Delfín skákavý (Tursiops truncatus)
Nejběžnějším a nejznámějším delfínem je delfín skákavý. Tento druh také nejčastěji najdete v zábavních parcích. Dorůstá délky 2-3m a hmotnosti kolem 650kg. Žije jak v pobřežních vodách tak v otevřeném oceánu kosmopolitně. Tento delfín je také velmi společenský k ostatním delfínům i k člověku. Samice rodí každé 2-3 roky jedno mládě.

Kosatka dravá (Orcinus orca)
Největší druh delfína je typický svým černobílým zbarvením. Dorůstá až 9m a váhu může mít až 9tun. Žije hlavně v otevřeném oceánu v tropických ale i chladných vodách. Musí to být oblasti bez souvislého pokrytí ledu. Kosatky jsou dokonalí lovci. Každý jedinec má odlišný způsob lovu stejné kořisti, některá stáda ale mají lovecké dovednosti stejné nebo alespoň podobné. Lovecké umění kosatky nemají vrozené, ale musí se je naučit od starších jedinců. Jednotlivá stáda kosatek se spolu většinou ani nemůžou dobře dorozumět, mají totiž často vlastní nářečí, které se předává z generace na generaci. I když jsou kosatky všeobecně vnímány jako nebezpeční predátoři nikdy nebylo zaznamenáno napadení člověka v přírodě. Kosatky se stejně jako jiní delfíni také mohou chovat v zajetí.

Delfín indočínský (Sousa chinensis)
Kriticky ohroženým unikátním druhem delfína jsou tzv. růžoví delfíni. Tito delfíni dokáží žít i ve sladkých vodách. Jejich kůže je v mládí do růžova zbarvená, s přibývajícím věkem šedne. Zbarvení není způsobeno pigmentací, ale sítí krevních žil, které slouží delfínovi k lepší termoregulaci. Dospělý delfín dosahuje přibližně 200-350 cm délky, mláďata se rodí asi metr veliká. Areál rozšíření je téměř po celé jihovýchodní Asii. Existují dva poddruhy jejihž hranici rozšíření tvoří Sumatra, jedná se o S. chinensis chinensis s východním a S. chinensis plumbea západním výskytem. Delfíni jsou především ohroženy znečištěním ve velkých řekách především v Číně a Hong Kongu. Populace delfínů v Pearl River dosahuje momentálně asi 80-40 jedinců.