Chrámy Nilu

Lehké pohupování loďky na Řece bohů mě vždy ponoří do snivé nálady. Jaké to zde bylo za času faraonů? Kolem této životadárné vodní tepny vyrostla kdysi říše nebývalých rozměrů- Egypt, jeho sláva i přes značný posun v čase dosud nezmizela. Tajuplné dědictví dávných panovníků stále čeká na svá největší objevení. Starodávné svitky papyru, vyprávějící o dávném životě faraonů, o bitvách jež provázela tuto zemi, o nesmrtelných bozích i o obyčejném životě Egypťanů, stále uchvacují Egyptology i obyčejné lidi. Lékařství na vysoké úrovni,umění balzamování a tajemství mumií patří mezi nevyřešené otázky. Skvostné chrámy, svatyně a paláce jsou rozeseté po celé této zajímavé zemi.

O Egyptě se říká, že je to země, ve které je všechno jinak a víceméně je to přesná charakteristika. Zdejší obyvatelé jsou naprosto odlišní, nikdo nikam nepospíchá, vše se řeší v klidu a pohodě; to je ovšem dost velký problém když potřebujete odjet na letiště a taxík se porouchal, známá věta Inšala značící, že vše je podle Aláha vám v té chvíli asi moc nepomůže. Nicméně mít to štěstí a poznat krásy této úžasné země je něco neopakovatelného.

Káhira
Každý jistě touží po tom navštívit Káhiru a vidět pyramidy, které právem patří mezi 7 divů světa. Při pohledu na ně vám vystane otázka jak něco tak obrovského postavili a proč vlastně. Nejvyšší Chufevova pyramida byla vysoká 146m kolem roku 2570 př.n.l., nyní měří asi o 9m méně, je to zároveň nejstarší pyramida v Gíze. Majestátní sfinga dohlíží na klid hrobek a dodává místu ještě tajemnější ráz. Když už jsme v Káhiře neměli bychom také zapomenout na muzeum a návštěvu samotné Káhiry. Návštěva největšího bazaru na Dálném Východě je neskutečná. Úzké uličky, kterými se prodíráme jsou plné turistů i místních obchodníků. Nebýt toho, že si chci koupit šátek s penízky asi by mě sem nikdo nedostal. Ještě, že umím trochu arabsky, usnadňuje mi to smlouvání a pohled na vás se v okamžiku kdy promluvíte jejich řečí změní. To je Habibi sem, Habibi tam, nedáš si čaj, kafe, a tady dáreček, tady velká sleva… Jo vyplatí se učit cizí řeči, všichni jsou hned přátelštější a udělali by pro vás cokoliv. Nicméně po dni stráveném na tržišti jsem šíleně unavená, nejen ty hordy turistů, ale i to, že jsem se musela vyhýbat autům a oslům v místech kam se podle mě nic nevejde bylo náročné. Takový slalom mezi vystavenými věcmi, pochodujícím pekařem žonglujícím s nákladem chleba na hlavě, oslem s úrodou na valníčku a pickapem v uličce o šířce dvou metrů by zmohl každého. No když už jsem v Káhiře nenechám si ujít stupňovitou Džoserovu pyramidu, která je v Saqqáře jižně od Káhiry. Tento komplex hrobek je velmi působivý, ale mě hned u v chodu zaujala spíš fenka se třemi štěňátky. Neodolala jsem a musela jsem si ji vyfotit. Bylo opravdu krásné vidět jak se o svá štěňátka starala. Když jsme poznali všechny krásy, které Káhira a okolí nabízí tak jsme se vydali se všemi věcmi na nádraží. Několika hodinová cesta vlakem nás posune blíže směrem k Hornímu Egyptu a k dalším památkám. Cesta proběhla perfektně a my se octli na Luxorském nádraží a v přístavu.

Plavba po Nilu
Plavba po Nilu je podle mě jedna z nejkrásnějších věcí co se dá v Egyptě zažít. Plujete po té pradávné řece, po které se plavila i Kleopatra. Při pohledu z lodi na to překrásné okolí vás uvrhne zpět do doby faraonů a největšího rozkvětu Egyptské říše. Navštívíte starodávné Théby, tajemný západní břeh- město mrtvých, Memnonovy kolosy, Chrám královny Hatšepsut nebo Údolí králů, pozůstatky dávných stavitelů. No a jako správní turisti museli jsme i my navštívit alabastrovou dílnu. Já a můj otec jsme si sedli venku k řemeslníkům a dali jsme se s nimi do řeči. Ostatní turisti chodili po krámku a vybírali sošky z alabastru, vázy a všemožné suvenýry. Tyhle zastávky v dílnách, zlatnictvích, výrobnách papyru a parfumérií mi přijdou naprosto zbytečné. Podle mě to zdržuje, i když občas může být taková zastávka vítaná. Nicméně já chodila po okolí, fotila a navazovala rozhovory s ,,domorodci“. ,,Ahlan!“ Následuje překvapená otázka v angličtině: ,, Vy mluvíte arabsky?“ Já samozřejmě odpovím:,,Ajwa“ Tedy, že ano. Snažím se zachytit alespoň něco, rozhovor je kombinací angličtiny a arabštiny. Učím se zase další slovíčka a výrazy, rozhodně lépe strávený čas než vybíráním té největší sošky, která se ani nemůže vejít do kufru.

Luxor
Na východním břehu Luxoru je nádherný chrám v Karmaku, jeden z největších v Egyptě. Obrovské sloupy v sloupové síni jsou z několika období, vysoké obelisky se tyčí k nebi, aby svému staviteli stále pomáhali načerpat sílu a ukázali jejich nesmrtelnost. Chrám je zasvěcený božské trojici- Amonovi, jeho manželce Mut (bohyně války) a synovi Chonsu (bůh měsíce). Chrám vznikal po několik panovníků, velkou část dal postavit Sethi I., Rames II.a Rames III. V chrámovém komplexu je také posvátné jezero, shlíží na něj socha velkého Skarabea. Dříve byl chrám spojen s Luxorským chrámem alejí sfing, kterých se mnoho nedochovalo. V Luxorském chrámu se konali slavnosti na počest boha Amona. Posvátné bárky božské trojice se v určitém období festivalu Ipet přeplavili proti proudu Nilu z Karnackého do Luxorského chrámu a konali se velké slavnosti. Obětovalo se bohům, tančilo se, ale hlavním posláním byla návštěva faraona u Amona, aby obnovil vlastní božské síly a obětoval mu. Toto vše se dá vyčíst z hieroglyfů na stěnách chrámu. Chrám se vždy stavěl od svatyně, to je tedy nejstarší místo v každém chrámu, směrem ven. Tedy pylony, které vidíte jako první při vstupu do každého chrámu byly postaveny jako poslední.

Edfu
Při cestě po Nilu proplouváme zdymadlem v Esně, takové menší zpestření. Další krásný chrám, který navštívíme je v Edfu, je jedním z nejlépe zachovaných. První překvapení na nás čeká hned ráno, k chrámu se jede drožkou. V přístavu se řadí nekončící řada koní s drožkami. Hlavně zapamatovat si číslo své drožky, tam i zpátky musíte jet stejným povozem. Chrám je zasvěcený Horovi, bohovi se sokolí hlavou a korunou Horního a Dolního Egypta. V chrámu se nachází Horova posvátná bárka, na stěnách sloupové síně jsou výjevy ze zakládání chrámu a vchod do chrámu střeží dvě Horovy sochy. Chrám založil Ptolemaios III. (237 př.n.l.) a dokončil ho otec Kleopatry Ptolemaios XII. (57 př.n.l), vychází z tradic faraonské architektury.

Několik posledních fotek a míříme ke stanovišti ,,taxíků“. Obrovský zmatek, jedna drožka přes druhou jen ne ta naše. Á už přijíždí, cestu k lodi absolvujeme ve cvalu, v zatáčce se téměř převrátíme. To je jízda. Zapomněli jsme koupit papírové kapesníky: ,,Hena stop!“ Drožkář předvádí jak umí zastavit skoro na místě, vbíháme do krámku a kupujeme kapesníky. Nejdříve se nám je snaží prodat desetkrát dráž, ale víme kolik taková věc stojí a i díky naší ,,švaja švaja“ arabštině dostáváme rozumnou cenu. Naše loď už se chystá vyplout, vyběhneme po přístavním molu a až na palubě naší lodi si oddychnu, že jsme to stihli- plavební plán by se měl dodržovat.

Kom Ombo
Další chrám na naší cestě je Kom Ombo, je zajímavý především tím, že se jedná o dvojchrám. Polovina patří bohu Horovi a polovina Sobekovi,tento bůh s krokodýlí hlavou patřil mezi ty méně dobré bohy. Celý chrám je řešený dvojmo- dva vstupy, dvě svatyně. V Kom Ombu se také chovali a uctívali krokodýli, protože tato oblast jich kdysi byla plná. Další důvod proč uctívat Sobeka. Bohužel od postavení Asuánské přehrady žádného krokodýla v Nilu nenajdete. V Hathořině kapli se nachází několik mumifikovaných krokodýlů. Zajímavým výjevem na stěnách jsou lékařské nástroje. Zde si také můžete prohlédnout Nilometr- měl ho každý chrám, podle výšky vody faraon určoval něco jako daně a také množství obětí.

Philae
To už se pomalu dostáváme do Asuánu, hraničním městem se starou Núbií. Malý, ale přesto krásný chrám na ostrově Philae je zasvěcený bohyni Eset, která prý zde hledala poslední část těla svého manžela Usira když ho jeho bratr Seth lstí rozřezal a jednotlivé kousky schoval po celé zemi. Eset všechny nalezla až na jediný, Philae ji také sloužilo jako místo ,kde mohla být se svým muže (pověstí o Eset a Philae je několik). Asuán je jedno z nejzajímavějších měst Egypta, patří k místům kde se velmi lpí na tradicích. Většina žen proto chodí zahalena, v podvečer můžete podél břehu potkávat celé rodiny na procházkách. Velmi pěkný způsob jak si prohlédnout město je pomocí koňských drožek.

Abu Simbel
280km jižně od Asuánu se nachází chrámový komplex Abu Simbel, pokud jsme ho chtěli navštívit museli jsme si přivstat. Ranní konvoj vyjížděl v půl šesté ráno. Parkoviště před Abu Simbel je plné nedočkavých turistů. Obrovský nával dostat se dovnitř, je to skoro jako bitva, ani mi neodtrhli lístek! No ale za tu námahu výlet stojí. Velký chrám Ramese II. jemuž vévodí čtyři obrovské sochy je vytesán do skály, stejně jako menší chrám Hathory. V době stavby Asuánské přehrady hrozilo, že chrámy přestanou existovat. Hrozilo, že budou zatopeny, ale díky práci několika lidí, kteří se zasloužili o to, aby se o tomto problému vědělo a také díky několika sbírkám a finanční pomoci se podařilo chrámy přemístit z nebezpečné oblasti a tak je zachovat i do dalších let. Chrám Ramese II. je zasvěcený Reharachtejovi, Amonovi, Ptahovi a samotnému faraónovi. Ve svatyni se nachází čtyři bozi Velkého chrámu kde sedí na trůnech vytesaných v zadní stěně a čekají na úsvit. Chrám je postavený tak, aby každým rokem 22.února a 22.října první paprsky vycházejícího slunce dosáhly přes Nil do chrámu až do svatyně, kde pak osvětlovaly sochy Reharachteje, Amona a Ramese II., Ptah umístěný vlevo není osvětlený nikdy. Dokud nebyly chrámy přestěhovány docházelo k tomuto jevu o den dříve. V chrámu jsou zachované hieroglyfy, malby a hlavně také původní barvy. Z tohoto důvodu je uvnitř zakázáno fotografování. Celé toto místo působí asi nejmajestátněji, při pohledu od chrámu vidíte Asuánskou přehradu, která se rozprostírá do veliké plochy. Slunce neboli samotný bůh Ra se odráží od její hladiny a dodává tak ještě větší úcty k tomuto magickému místu. Je to překrásné zakončení poznávací cesty po Egyptských památkách.