Živoucí fosilie- Loděnka hlubinná

Loděnka hlubinná (Nautilus pompilius) je starodávný hlavonožec krytý pevnou schránkou. Schránka má tvar spirálové ulity s přepážkami- v posledním oddíle je vlastní živočich, ostatní jsou naplněné dusíkatým plynem a slouží jako plovací komory. Hlavonožci se schránkami podobní loděnce se objevili poprvé před 550 miliony let. Známe asi 2500 fosilních druhů. Má dva páry žaber, metanefridií a srdečních předsíní. Nervová soustava je jednodušší jak u ostatních hlavonožců, oči jsou bez čočky a také jednodušší stavby. Nemá inkoustovou žlázu a chromatofory (slouží ke změně barvy- např. sépie). Známo je asi šest od sebe těžko odlišitelných druhů rodu Nautilus. Loděnka hlubinná žije v hloubkách kolem 700m v Tichém a Indickém oceánu. Dorůstá v průměru do 30cm (schránka). Kolem ústního otvoru má až 90 ramen uspořádaných do dvou kruhů.

Chapadla nemají přísavky jako je tomu u jiných hlavonožců. Radula má obvykle kolem devíti výstupků. Loděnka je schopná v případě nebezpečí zalézt úplně do ulity a uzavřít se v ní speciálním víčkem. Vnitřek ulity je perleťový, tzv.osmena perly nejsou perly, ale šperky vytvořené z tohoto materiálu. Zbarvení slouží jako kamufláž. Při pohledu shora je tmavší barva a nepravidelné pruhy což lépe splyne s tmavou vodou, ze spodu je zase schránka světlejší. Vývoj a její biologie zatím není dostatečně prozkoumána. Poprvé byla popsána Linném v roce 1758. Hlavní složkou potravy jsou ryby a korýši. Protože nevydávají mnoho energie na pohyb stačí jim když jedí jednou za měsíc. Jelikož nemá dostatečně vyvinutý zrak orientuje se čichem. Loděnky jsou samozřejmě gonochoristé a objevuje se u nich sexuální dimorfismus. Je u nich vnitřní oplození, čtyři samcova ramena slouží k tomu,aby přenesl své spermatofor do samice. Loděnky žijí přibližně 20 let což je opravdu velmi dlouho na hlavonožce.

Ve starém Řecku byla schránka loděnky považována za symbol dokonalosti. Ulita se dá popsat matematicky jako logaritmická spirála. Nazývá se tzv. Zlatým poměrem (přepočet, řez) 1,6180339887…1. Říká se mu také ,,Božský poměr“. Tento koeficient formuje matematické proporce přírody, které sama využívá, aby vytvořila listy, mušle, hmyz, lidi, hurikány a galaxie… Objevili ho Řekové, ale používali ho dokonce iEgypťané při stavbě pyramid. Většina katedrál je podle tohoto principu postavena (stavební konstanta pevnosti oblouku), aby dosáhla požadovaného zvuku.

Bohužel jsou loděnky loveny pro svou krásnou ulitu, každý rok jich je mnoho zabito. Indonesie v roce 1987 zakázala lov a export těchto zvířat, ale mnoho dalších zemí v tom pokračuje. Malé procento je určeno pro akvária. Situace v Nové Kaledonii je více jak katastrofální, během dvou let bylo chyceno a zabito přes 10 000 loděnek kvůli jejich schránkám! Důvod proč nejsou loděnky na seznamu CITES je ten, že o nich chybí vědecké informace. Nevíme, že se velmi pomalu rozmnožují v porovnání s jinými hlavonožci. Dosáhnout dospělosti jim zabere nejspíše 5-10let života. Kladou maximálně tucet vajec za rok. Jakmile ale jednou dospějí tak kladou vejce každý rok. To znamená, že jestliže je jejich populace dlouhodobě stresována zabere to spoustu času než se z toho dostanou. Pro porovnání- mnoho hlavonožců žije jenom rok a vyprodukují několik snůšek, jiní se rozmnoží jednou ve velkém a pak zemřou.

Jelikož nejsou loděnky aktivní jako jiní hlavonožci, nemění barvu a ani nejeví známky vysoké inteligence jako třeba chobotnice zdají se být trochu nezajímavé pro studium. Jsou to ale výjimečná zvířata, která tu byla dávno před námi. V akváriích sice mohou žít mnoho let, ale mají problémy se vznášením (pořád jsou u hladiny) a s produkováním nových schránek (jsou bezbarvé, černé a špatně stavěné). Zatím nebylo nalezeno řešení těchto problémů. Pouze na dvou místech na světě se povedlo loděnky rozmnožit v zajetí- v Japonsku a ve Waikiki Aquarium.

Schránky loděnek jsou opravdu krásné jako dekorace, ale když si uvědomíme kolik jich pro naše potěšení přišlo o život ztrácí to svůj půvab. Daleko krásnější pocit je spatření živé loděnky i třeba v akvariu, dokud jsou alespoň zde je naděje, že se jejich počet jednoho dne v přírodě opět zvýší.