Kdo jsem

Ahoj všichni potápěči, potápky, ale samozřejmě i nepotápěči :)
Jmenuji se Martina, jsem rodačkou z Teplic (*1987) a momentálně studuji Zoologii v doktorském programu na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nedávno jsem zde ukončila magisterské studium oboru Zoologie, specializace Ekologie živočichů.Také jsem vystudovalai magisterský obor Učitelství biologie pro SŠ. Ve svém výzkumu v Rudém moři se věnuji symbiotickým vztahům mezi mořskými sasankami a krevetami, které na nich žijí. Účastním se mezinárodních projektů na výzkum a ochranu podmořského světa - aktuálně monitoring mořských želv Turtle Watch organizace HEPCA a monitoring korálových útesů Coral Reef Check. Během posledních pár let se mi podařilo v podstatě splnit můj životní sen a to věnovat se mořské biologii a ochraně přírody.

Potápění jsem se začala věnovat ve svých dvanácti letech, kurs jsem absolvovala na Kypru pod vedením anglického instruktora, který mi ukázal pozoruhodný svět pod mořskou hladinou (1999). V průběhu let se potápění změnilo z koníčka i na životní cíl. V potápění existuje několik kvalifikačních stupňů a specializací, které vedou až k profesionální úrovni. V 18 letech jsem získala certifikaci "PADI Divemaster", což je první profesionální stupeň. Jako rekreační potápěč mám nejvyšší kvalifikační stupeň „Master scuba Diver“. Abyste ho získali musíte prokázat vysoké potápěčské znalosti a dovednosti, absolvovat kurz první pomoci a kurz Rescue diver (potápěč záchranář). Jsem specialista na potápění v suchém obleku, na hloubkové, vrakové, noční potápění a hlavně na natáčení a fotografování pod vodou. Často posílám své fotky a články do časopisů, abych se tak podělila o své zážitky, které mi potápění přináší. Mezi potápěči jsem poznala mnoho zajímavých lidí a mám mezi nimi hodně přátel nejen u nás, ale i ve světě.

Díky potápění a svému studiu jsem měla možnost navštívit několik zajímavých zemí. Pravidelně jezdím do Egypta kde částečně pracuji jako potápěčský průvodce. Velmi mne uchvátil Vietnam s nespočetným množstvím druhů nahožábrých plžů a dalšího rozmanitého makro života. Na Papue Nové Guinei jsem měla možnost zkoumat ekologi tropického deštného lesa. Manty na ostrově Bali vykouzlily nezapomenutelné chvíle a vždy budu s láskou vzpomínat na tyto báječné bytosti jako z jiného světa. Rozsáhlé jeskynní systémy na Yucatanu v Mexiku i potopené vraky lodí ve Středozemním moři ve mne zanechávají jen údiv. Na ostrově Sulawesi jsem měla možnost poznat endemické druhy živočichů na souši i pod vodou. Setkání v pralese s nártounem celebeským či makaky černými patří k mým oblíbeným příhodám. Pod vodou jsem se pak setkala s mnoha opravdovými podmořskými příšerkami - rozedranci, jedovaté ropušnice všech tvarů a barev, chobotnice maskovaná (Thaumoctopus mimicus), krevetky, strašci... Zanzibar mě překvapil svými bohatými korálovými útesy.

Fotit jsem začala v roce 2001. První snímky vznikaly na Sardinii, převážně fotografie langust, nahožábrých plžů a tajemných jeskyní. Když jsem poprvé navštívila Rudé moře nemohla jsem uvěřit všem těm barvám, živočichům a průzračné vodě. První velký živočich jakého jsem potkala byla želva, nikdy nezapomenu na to jak se vynořila z tmavomodré vody a proplula pár desítek centimetrů ode mě. Byl to úžasný pocit, jako vždy když vidím něco nového nebo vzácného. Teprve po pěti letech potápění jsem poprvé potkala pod vodou žraloky a delfíny (2004). Je neskutečné být tváří v tvář pod vodou pánovi mořských hlubin, srdce bije jako splašené. Až když je žralok skoro pryč, člověk si vzpomene, že má ,,foťák“ a měl by fotit. Stihla jsem tak udělat pouze dva snímky. Většina mých nejzajímavějších fotek vzniká kolikrát úplnou náhodou… vše je na správném místě a pak stačí jen zmáčknout a fotka je na světě. Ne vždy se fotka povede, proto vždycky doufám, aby z těch ,,dvaceti fotek“ byla dobrá alespoň jedna. Často se mi zdá, že mi můj fotografovaný objekt dělá naschvály: je úplně perfektně, chystám se zmáčknout a… ryba se otočí, zavře tlamu (hlavně, že ji má předtím celou dobu otevřenou), nebo zkrátka pláchne. Někteří živočichové jako želvy, pyskouni, siby (příbuzný manty), velcí rejnoci kolem vás proplují celkem značnou rychlostí a pokud chcete pořídit obstojnou fotku musíte být rychlí a přesní.

Nejraději fotím zvířata, poslední dobou to jsou hlavně perutýni. Je velmi těžké je vyfotit, protože se k vám neustále točí zády. Navíc si musíte dávat velký pozor, mají totiž jedové ostny. Ale někdy se přeci jen podaří výborná fotka, zvlášť když narazíte na velmi předvádivého perutýna. Ráda také fotím makro, jde o techniku fotografování malých živočichů nebo jejich detailů. Takhle fotím hlaváče nebo slizouny, kteří žijí v symbióze s krevetami. Často tak ležím na písčitém dně téměř celý ponor, abych je vyfotila spolu, jediný nepatrný pohyb a slizoun i kreveta zmizí ve své díře. Mými oblíbenci jsou pestrobarevní nahožábří plži a drobné krevetky. Mnohdy až na fotografii objevím další skrytá tajemství, jako například parazité přichycení na těchto drobních živočiších.

Někdy se setkávám s poraněnými živočichy. Většinou jde o murény a velké ryby, kteří uvíznou v síti nebo na háčku. Mnohdy stěží uniknou a následky setkání s člověkem si nosí až do konce života: poraněné ploutve, rybářské háky zabodnuté do těla… Někteří přežijí pouze několik dní, jiní třeba i několik let, záleží na druhu poranění. Je to opravdu smutný pohled, na druhou stranu ta vůle dál žít i přes handicap je obdivuhodná.Člověk si tak uvědomí jak vše kolem sebe ničí a že by měl přírodu kolem sebe chránit.

Zpočátku jsem fotila proto, abych po ponoru vyhledala a identifikovala živočichy, které jsem pod vodou potkala. Postupem času jsem tomu začala víc a víc propadat a dnes už si ponor bez focení nedokážu představit. Pořád se snažím o tu nejlepší fotku, vymýšlím nové pohledy, kompozice…Je to zábava a zároveň i umění. Opravdu dobrý fotograf musí nejen dobře znát a ovládat svůj aparát, ale mít i cit pro jedinečnost okamžiku. Zachytit něco, co se už nikdy nebude opakovat, co se ještě nikomu nepodařilo a vyfotit něco odlišně. Stejný živočich působí na každé fotce jinak, jednou je cítit nebezpečí, nervozita, jindy porozumění, radost kontaktu s člověkem… To se nedá naplánovat, musí se to neustále zkoušet a snažit se porozumět chování živočichů,které fotíme.

Mým životním cílem je věnovat se zkoumání podmořského života, neustále mne rozmanitý cvrkot pod hladinou moří uchvacuje a jeho kouzlu se zkrátka nedá odolat. Často se setkávám s fotografy nebo filmaři, kteří v hondbě za dobrým záběrem ničí tento křehký podmořský svět. Žádná fotografie nevyváží život potápěče, ale ani smrt nějakého jedinečného organismu. Dbejme proto všichni na to, abychom byly pod vodou ohleduplní a vážili si úžasných nezapomenutelných setkání. Zkoumáním života kolem sebe totiž dáváme smysl našemu životu.

Má dobrodružství, aktuality a zajímavosti můžete sledovat na mé FB stránce. Martina Balzarová - fotografka, potápěčka a bioložka

Propagujte i svojí stránku

zpět