Aktuality
Rozhovor pro Monamie
16-11-2009
Tváře moře Martiny BalzarovéPotápění je zvláštní věc. Sama jsem ho vyzkoušela dvakrát v životě – byla to nádhera, ale doprovázel ji také strach. Ani nevím, z čeho víc. Jestli z nepřirozeného dýchání z lahve nebo z toho, že loď a modrá obloha jsou někde vysoko nad námi. To Martina Balzarová tyhle věci neřeší. Pod vodou je jako doma a ještě tam udělá nádherné fotky...
Vaše fotografie měly obrovský úspěch nejen doma, ale také v zahraničí. Dokonce jste jako vůbec první Čech vystavovala na prestižním festivalu podvodní fotografie v Antibes a získala rovnou cenu pro fotografy do 25 let. Přitom nejste profesionální fotografka...
To je pravda, fotit jsem začala jen tak mimochodem, abych mohla mamince, která se nepotápí, ukázat ty krásy pod vodou. Postupně jsem fotila víc a víc, zkoušela soutěže, sem tam dostala nějakou cenu a pak přišly první publikace a v roce 2007 první velká výstava Tváře moře. Udělala jsem ji v Teplicích a nakonec se pro velký úspěch a díky žádostem dalších měst stala putovní.
Asi bychom měly říci, že výstava vašich fotografií není jen tak ledajakou výstavou. Tváře moře – to je 46 velkoplošných snímků. A jsou opravdu nádherné. Proč se nechcete fotografování věnovat profesionálně?
Fotografování je koníček, nechci být fotografka. Pro mě bude vždycky prioritou biologie, vědecký výzkum. Studuji teď Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity – zoologii, specializaci Ekologie živočichů. A fotografování beru jako prostředek jak živočichy zachytit, dělám si archiv, analýzy...
Takže se dá říci, že studium vám pomáhá nacházet zajímavé „kousky“. A nebo je to naopak a potápění vám pomáhá při studiu?
Když jsem pod vodou, většinou vím, co tam mám hledat nebo co chci vidět, a kde to najdu. Pravdou je, že je to určitá výhoda oproti jiným potapěčům. Je to ale také hodně o přípravě před daným ponorem. To je asi důležité pro všechny.
Neměla jste někdy při potápění nebo před ním strach?
Ne, nikdy jsem neměla strach a ani nic nebezpečného nezažila. Všichni si myslí, že je potápění adrenalinový sport, ale je to spíš relaxace, způsob uvolnění, pod vodou neřešíte žádné starosti...Navíc tam opravdu můžete najít neskutečné živočichy. Každý ponor je jiný, jinak zajímavý, často se mi stane, že se ponořím a vidím něco, co jsem nikdy předtím neviděla.
V rámci svých výstav míváte i přednášky, besedy. Baví vás to? Přece jen, snad se neurazíte, jste dost mladá...:-)
Mě naopak strašně těší, že to lidi zajímá. Jak se jim vždycky rozzáří ty oči... A já to považuji tak trochu za poslání. Podmořský svět je strašně křehký, všichni sice jezdí k moři, ale nemají ani ponětí, co v tom moři žije. Šnorchlují, šlapou po tom a nevědí, že mohou něco nenávratně zničit. Tak se jim snažím říct, co mohou vidět a jak se mají v moři chovat.
Jak to s vámi bude dál, až dostudujete? Věda, výzkum, do toho fotografování pod vodou?
Ano, dá se to tak říct. Chtěla bych zůstat ve výzkumu, nejlépe někde v terénu u moře. Specializuji se na malé bezobratlé živočichy. Všichni totiž zkoumají delfíny a na ty malé nikdo nekouká. Přitom jsou stejně důležití, ne-li důležitější, protože jsou na začátku potravního řetězce. A když malá krevetka chybí, tak ani to velké zvíře nemá co jíst. Teď třeba zkoumám krevety na sasankách...
Máte nějaký sen, cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
Pokud jde o fotografování, jsem ve stadiu, kdy se mi spousta věcí, které jsem si vysnila, povedla. Ale pokud jde o moře samotné...chtěla bych jednou objevit a popsat úplně nový druh živočicha. To je ostatně sen každého vědce a v tom mořském světě to ani není nic neobvyklého.
Takže potom se třeba nějaký nový druh podmořského živočicha bude jmenovat Martina Balzarova?
Třeba ano. /se smíchem/ Bylo by to fajn, nemyslíte?
Rozhovor na webu Monamie
zpět